Křesťané v Libyi se bojí konfliktu, ale ne útlaku ze strany muslimů
Severní Afrika byla kdysi obydlena převážně křesťany, ale po nástupu islámu se ocitli v menšině. Následovníci Ježíše však i dnes žijí v Libyi, zemi, kde po čtyři desítky let vládl diktátor Muammar Kaddáfí, a nyní se vede krvavá válka proti režimu. Jak se libyjští křesťané dívají do budoucnosti, o tom v následujícím příspěvku.
Podle evangelií pomáhal Ježíšovi nést kříž na Golgotu Šimon Kyrénský – tedy vlastně muž z města, které leží na území dnešní východní Libye. Zdejší dějiny jsou tedy s počátky křesťanství úzce propojeny, a tato oblast také byla kdysi převážně křesťanská. Křesťané sem přijížděli i ve staletích po nástupu islámu, i když většinou v roli cizích obchodníků nebo specializovaných řemeslníků.
A právě ve východní Libyi se před pár měsíci zrodilo hnutí, které vytáhlo do boje proti Muammaru Kaddáfímu, diktátorovi, který zemi už od roku 1969 vládne, a to pod vlajkou ideologie, která se zčásti opírá o islám, a zčásti o protikoloniální boj.
Obojí se na křesťanech negativně podepsalo, a mnozí z nich zejména v 70. letech raději odešli – týkalo se to především katolíků, kteří sem před druhou světovou válkou přišli z Itálie jako koloniální mocnosti. Většina z nich byla donucena po Kaddáfího převratu odejít, a režim zabavil i církevní nemovitosti, jako je katedrála v Benghází, z níž je dnes mešita. Kaddáfího stisk však postupně povoloval, a některé objekty vrátil a nechal křesťany volně praktikovat jejich víru. Jak říká Sylvester Magro, bengházijský katolický biskup, ještě nedávno se ve východní Libyi staral o deset tisíc věřících. Nyní jich však prý zůstalo nanejvýš pár stovek. Nebojí se však útoků ze strany islámských fanatiků, ale spíše války, která nyní v Libyi probíhá.
Jiným typickým křesťanským vyznáním v Libyi je koptské křesťanství původem z Egypta. Libyjští koptové jsou také většinou zde žijící Egypťané. Jak uvádí koptský kněz otec Polla Ishák, i jeho obec se během krátké doby smrskla z tisíce lidí na pár desítek, kteří ještě i dnes přicházejí na bohoslužbu. I on ale zdůrazňuje, že se jeho lidé nebojí útoků ze strany islamistických fanatiků, jak se to nyní děje koptům v Egyptě. Naopak zdůrazňuje, že se mnozí povstalci proti režimu snaží křesťany maximálně ochránit před každým nebezpečím.
Někteří Libyjci dokonce připomínají vyhnání zdejších Židů v době po vzniku Izraele a opakují, že něco podobného už nechtějí opakovat v případě křesťanské obce. Hodlají prý proto také udělat všechno pro to, aby se v jejich oblasti neusadila Al Kajda ani jiná islamistická organizace, která by křesťany ohrožovala tak, jak se to nyní děje v Iráku.
I libyjští koptové však nyní prchají ze země – ne před útiskem ze strany svých muslimských sousedů, ale před válkou, která ničí jejich živobytí, a která na jejich hlavy jakožto příslušníky malé menšiny dopadá více než na ostatní. Budoucnost libyjských křesťanů bude tedy záviset na tom, zda a jak se podaří válku brzy ukončit.
