Kultura a jazyk Lužických Srbů
Lužickým Srbům mnozí už po staletí předpovídali brzký zánik. Malý slovanský národ, k němuž se hlásí jen asi 50 tisíc lidí, je však stále tady a navíc si získává i respekt svého německého okolí. V posledních letech roste dokonce zájem o lužickou srbštinu, kterou Němci po staletí brali spíše jako cizorodý prvek na svém území.
Mateřská škola Jana Radyserba Wjely v Budyšíně je v celém Německu unikátní. 80% dětí v ní pochází z rodin, kde doma zní němčina, učitelky ovšem na děti mluví důsledně lužickou srbštinou. Školka je součástí projektu Witaj, kterým se lužickosrbská organizace Domowina snaží propagovat jazyk a kulturu svého národa mezi Němci. A rodiče, kteří sem přihlásili své děti, pochopili, že cizí jazyky se učí nejsnáze v nejútlejším věku, říká ředitelka školky Maria Döringova.
"Děti si to nijak nekomplikují. Pro ně je hlavní, že jdou do školky a že tam jdou rády. Jakou řečí na ně mluví učitelka, to neřeší. Mnohem víc jim záleží na tom, aby je měla ráda a aby k ní mohly mít důvěru. Jazyk děti vnímají na jiné úrovni, než dospělí - nesoustředí se na jednotlivá slova, ale na melodičnost, intonaci a emoční náboj řeči. Mnohem silněji vnímají mimoslovní způsoby komunikace jako gesta nebo výraz tváře. Když něčemu nerozumí, poradí se s kamarády nebo se zeptají německy: Co jsi říkala? Nerozuměl jsem. A učitelka jim to vysvětlí."
Celkem je takových školek po celé Lužici 35. Děti se v nich naučí rozumět lužické srbštině velmi rychle a asi za tři roky už dokáží samostatně komunikovat. V naprosté většinou pak přecházejí na školy, kde buďto mají lužickou srbštinu jako samostatný předmět jazyk nebo se v ní přímo učí některé předměty. Zájem rodičů je v posledních letech tak velký, že narazil na nečekanou překážku, prozrazuje Jadwiga Kaulfürstova z centra projektu Witaj v Budyšíně.
"Aby učitel mohl daným jazykem mluvit skutečně celý den, je třeba, aby to byl rodilý mluvčí. A náš problém je, že dokážeme obsadit místa tak, jak je potřeba, ale nemůžeme ten projekt rozšířit, protože nemáme dost rodilých mluvčích. Naší nadějí ale je, že učitelské povolání je nyní všeobecně atraktivní a že se na něj naše mládež dá, abychom mohli v budoucnosti tu naši nabídku rozšířit."
Tak zvaným Horlonužickým Srbům v okolí Budyšína hodně pomáhá i jejich víra - jak v obecném, tak v náboženském smyslu. Jako katolíci obklopení evangelickou většinou si podrželi svou identitu víc, než jejich dolnolužičtí soukmenovci, kteří se od svých německých spoluobčanů nábožensky neliší. Jejich prestiž v očích Němců posiluje i skutečnost, že saský ministerský předseda Stanislaw Tillich je Lužický Srb. Srovnatelně významného postu v minulosti žádný příslušník tohoto malého národa nedosáhl.
