Lag be-omer

V době existence jeruzalémského Chrámu Židé v čase mezi svátkem vysvobození z egyptského otroctví a svátkem darování Tóry přinášeli do svatyně k oběti podávání snopek obilí, hebrejsky zvaný „omer“. Toto období je tradičně považováno za čas smutku. Důvod uvádí Talmud, podle něhož mezi Pesachem a Šavuot zemřelo během epidemie na 24 000 žáků věhlasného učence rabiho Akiby, takže nebylo téměř nikoho, kdo by učil Tóru. Měl to být trest za to, že si Akibovi žáci neprokazovali patřičnou úctu.

Mnozí historikové podobně jako již v 10. století Rav Šerira Gaon však podivnou epidemii, na niž měli umírat pouze žáci rabiho Akiby, ztotožňují s terorem, který rozpoutali Římané po potlačení Bar Kochbova povstání roku 135 občanského letopočtu. Rabi Akiba byl duchovním vůdcem protiřímské revolty, za což zaplatil mučednickou smrtí. Zdá se tedy pravděpodobné, že se povstání zúčastnili i jeho žáci a stali se terčem římské pomstychtivosti.

Věřící Židé na paměť těchto událostí dodnes dodržují některé smuteční obyčeje. Během sedmi týdnů omeru se tak například nekonají svatby, muži se neholí a nestříhají si vlasy, neoblékají se nové šaty. V nábožensky tradičním židovském prostředí též není zvykem navštěvovat kulturní představení či zábavy. Třiatřicátý den v době počítání omeru však podle tradice žáci rabi Akiby neumírali. Proto se tento den - 18. hebrejského měsíce ijar - zvaný hebrejsky Lag be-omer ruší všechna smuteční omezení spojená s tímto obdobím. Letos podle židovského kalendáře připadl právě na dnešek.

Jedním z mála žáků rabiho Akiby, který přežil římský teror, byl rabi Šimon bar Jochaj se svým synem Elazarem. Podle tradičního podání se třináct let skrývali v jeskyni u galilejské vesnice Pekiin. Během této doby jim měl Hospodin odhalit skrytá tajemství Tóry. Rabi Šimon je posléze zapsal, a tak se stal legendárním autorem mystické „Knihy záře“ – „Zohar“.

Rabi Šimon patří k těm učencům, jimž židovský národ vděčí za svou duchovní, a tedy i fyzickou existenci. Třiatřicátý den omeru je považován za datum jeho smrti. Rabi Šimon v závěti zavázal své žáky, aby se v den, kdy jeho duše předstoupí před trůn Nejvyššího, radovali spolu s ní. Jak se jeho duše bude radovat v Hospodinově blízkosti na nebesích, tak se oni budou radovat na zemi.

Tuto tradici nedodržovali pouze Šimonovi žáci a jejich následovníci, ale dodnes ji každoročně na Lag be-omer zachovávají desetitisíce Židů. V blízkosti hrobu rabi Šimona bar Jochaje v galilejském Mejronu modlitbou, zpěvem a tancem uctívají památku velikána židovských dějin.

Autor je izraelský rabín.