9. října  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Leo Pavlát: Bohoslužbu na Jom kipur provázejí kajícné modlitby

Slichot zachycují básnickou formou tragédie, které Židy postihly během dlouhého období vyhnanství - Foto: Stock Exchange

Slichot zachycují básnickou formou tragédie, které Židy postihly během dlouhého období vyhnanstvíFoto: Stock Exchange

„Již dávno ztratili jsme dobrou zem, běd máme nyní nadbytkem. Nikdo již není prorokem, nikdo rádcem a rekem: Ó smiluj se nad zbytkem Izraele a spas nás pro jméno své! Ze země do země ženou Jehudovo plémě, zkrvácené až po témě a spravedlnost – přihlíží němě: Ó vrať ze zajetí stany Jakubovy a spas nás pro jméno své!“

Tyto verše, část kajícné modlitby slicha, složil rabín Geršom ben Juda, který žil v Německu v druhé polovině 10. a první polovině 11. století. O téměř 1000 let později přeložil text do češtiny básník Jiří Langer – pro jeho krásu, ale i aktuálnost. 

Možná v tušení hrůz blížící se druhé světové války, ale především jako živý bohoslužebný text, po staletí čtený v evropských synagogách. Děje se takv postní dny, ale i na Nový rok, v Den smíření a během deseti dnů pokání mezi těmito svátky. 

Slichot zachycují básnickou formou tragédie, které Židy postihly během dlouhého období vyhnanství. Jsou to verše o pogromech, vyhánění a pronásledování. V dobách, kdy triumfují násilí a krutost, se autoři slichot obracejí k Bohu. 

S vědomím vlastní nedostatečnosti a hříšnosti vzývají Toho, kdo je dokonalý a čistý. Svého Stvořitele, svrchovanou spravedlnost a zdroj všeho milosrdenství, prosí Židé o pomoc. 

Kdysi měla každá židovská obec svou sbírku slichot, jejíž obsah připomínal tragické události v životě Židů v tom či onom místě - Foto:  Gilabrand,  Creative Commons Attribution 2.5 Generic

Kdysi měla každá židovská obec svou sbírku slichot, jejíž obsah připomínal tragické události v životě Židů v tom či onom místěFoto:  Gilabrand, Creative Commons Attribution 2.5 Generic

Počátky kajícných modliteb slichot spadají do doby před 2. stoletím občanského letopočtu. Starší skladby nejsou zpravidla rytmizovány, ale přibližně od 8. století již židovští náboženští básníci vytvářeli i formálně složitější básnické texty. 

Od té doby do 19. století vznikly tisíce slichot a jsou známi i mnozí jejich autoři. Kdysi měla každá obec svou sbírku, jejíž obsah připomínal tragické události v životě Židů v tom či onom místě. 

Slichot psali i slavní pražští rabíni –– Avigdor Karo a jeho syn Avraham, Jom Tov Lipman Heller, Šlomo Efraim Luntšic, Ezechiel Landau. 

Od emancipace Židů a jejich plného zrovnoprávnění v 19. století se nové slichot objevují jen výjimečně. 

Dojem, že čas pronásledování a ukrutností končí, však byl klamný. Nikdo nevěděl, jaká pohroma Židy očekává ve století dvacátém. A ani ve druhém desetiletí 21. století, více než sedmdesát let po válce, nenastal čas, kdy by bylo možno kajícné modlitby slichot vypustit. 

Tak i letos budou Židé s vědomím pokory pronášet o Dni smíření texty, do nichž jejich předkové vložili svou bolest i naději.  

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas