Leo Pavlát: Chanuka je svátkem historickým i legendárním

25. prosinec 2016

Když se v prosinci dny zkrátí na pár hodin, venku je zima, lidé zapalují svíčky, děti se těší na sladkosti a ve vzduchu je slavnostní nálada, každému je jasné, že se blíží svátek. Ano, samozřejmě, řeč je o Chanuce, která právě začala, přesněji včera večer 25. dne hebrejského měsíce kislev. Osmidenní svátek spojuje legendu s historickou skutečností.

Zdrojem informací jsou nám především apokryfní biblické Knihy Makabejských. Události, které popisují, přitom přesahují židovský kontext. Poprvé v dějinách je tak totiž zaznamenán boj, jehož jediným cílem bylo zbavit se náboženského útlaku, v daném případě řeckých pohanských zvyklostí. Knihy Makabejských současně zachycují i odvrácenou tvář oněch válečných střetů – boj mezi Židy věrnými monoteistickému odkazu předků s Židy helenizovanými.

Válka vypukla roku 167 před občanským letopočtem, když do městečka Modiin západně od Jeruzaléma vstoupily řecké oddíly a požadovaly, aby Židé obětovali vepře řeckým bohům. Starší města Matatjahu z kněžského rodu to odmítl, ale jeden z helenizovaných Židů byl ochoten vepře obětovat. Jak uvádí První kniha Makabejských, Matatjahu bezbožníka zabil, spolu s ním i řeckého vojáka a vyzval lid k boji za náboženskou svobodu.

V horách, kam se uchýlil se svými pěti syny, sestavil postupně z příchozích Židů celou armádu. Vedl ji jeho nejstarší syn Juda zvaný hebrejsky Makabi – Kladivo – a odtud i název knih, které o válce s Řeky zpravují. Čteme-li si v nich, můžeme nabýt dojmu, jako by střety trvaly sotva pár týdnů. Ve skutečnosti boje 12 000 Makabejských proti více než 40 000 ozbrojených Řeků zabraly téměř 25 let a oběma stranám přinesly velké ztráty.

Hlavní město Jeruzalém však bylo osvobozeno již po třech letech. Když odtud Židé vetřelce vyhnali, nalezli chrám, nejsvětější místo judaismu, přeměněný v pohanskou svatyni. Vyčistili tedy posvátnou půdu a na důkaz, že chrám opět může sloužit židovské službě jedinému Bohu, chtěli zapálit světla na sedmiramenném chrámovém svícnu. Našli však jen jeden jediný džbánek čistého olivového oleje, který zůstal skryt očím Řeků. Židé věděli, že oleje je málo, že vyhoří za pouhý den, ale světla na sedmiramenném svícnu přesto zapálili. A zde se skutečnost setkává s legendou. Světla podle ní zázračně hořela celých osm dní, než byl vylisován olej nový.

Židé v Praze zahájili chanuku bohoslužbou v Jeruzalémské synagoze

Na paměť této události se dodnes slaví osmidenní Svátek znovuzasvěcení pojmenovaný podle tohoto hebrejského slova Chanuka. Říká se mu též Svátek světel, protože v židovských domech se na zvláštním osmiramenném svícnu zažíhá každý den o jedno světlo víc, až osmý den hoří všechna v plné kráse. Podle rabínských autorit si v jejich záři mají Židé připomínat dva zázraky: jednak vítězství nad mocnějším protivníkem, jednak vítěznou obhajobu své víry. Obě tato poselství promlouvající o národní svébytnosti i duchovní svrchovanosti zůstávají stále živá.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio