24. dubna  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Leo Pavlát: Hostina, která učí

Sederová mísa - Foto: Jana Šustová

Sederová mísaFoto: Jana Šustová

Tento pátek letos začal osmidenní židovský svátek Pesach. Na jeho začátku stojí zvláštní obřad zvaný seder.

„Seder“ znamená hebrejsky uspořádání, pořádek a označuje se tak domácí bohoslužba se symbolickými pokrmy. Jejich význam, ale i další okolnosti vysvobození židů z egyptského otroctví se při slavnosti objasňují předčítáním útlé knihy zvané Hagada.  

Sederový stůl - Foto: Jana Šustová

Sederový stůlFoto: Jana Šustová

Ta na způsob naučení komentuje dle tradiční židovské literatury pesachový příběh, tuto jedinečnou zvěst svobody. Symbolické pokrmy, na něž vyprávění upozorňuje, slouží přitom jako jakási názorná pomůcka.  

Tak osmahnuté vejce předznamenává oběť v jeruzalémském chrámu i jeho zkázu. Maror, hořké byliny, tedy list hlávkového salátu nebo špetka křene, je znamením hořkosti otroctví. Karpas – kousek brambory, celeru nebo ředkvička – se máčí do slané vody na paměť slz prolitých v egyptském otroctví. Charoset – směs strouhaných oříšků, jablek, skořice a červeného vína – dává vzpomenout na maltu, z níž židovští otroci stavěli pro faraóna pyramidy. Další část sederového talíře – opečená kost zvaná zroa – je vzpomínkou na Biblí zmiňovanou pesachovou oběť beránka.  

A symbolické pokrmy doplňují čtyři poháry vína, jimiž Hagada odkazuje na Boží slova lidu Izraele: „Vyvedu vás, vysvobodím vás, vykoupím vás, vezmu si vás za lid.“  

Sederová večeře - pozdvižení macesu - Foto: Jana Šustová

Sederová večeře - pozdvižení macesuFoto: Jana Šustová

Nejdůležitější součástí sederového stolu jsou však nekvašené chleby, hebrejsky macot. Hagada je nazývá „chlebem bídy“, ale macot neméně připomínají spěch, s nímž Izrael opouštěl dům otroctví.  

Jak praví Druhá kniha Mojžíšova, když udeřila hodina svobody, nebylo možno čekat, až těsto vykvasí. Jakoby se tak prostřednictvím nekvašeného chleba maca sdělovalo, že i největší nouze a beznaděj poroby v sobě skrývá zárodek volnosti. Člověk si toho ve své malomyslnosti není vědom. A potom náhle se strázeň a žal rázem promění ve svobodu a štěstí.  

Nejen kvůli této dvojznačnosti je však svátek Pesach, doslova Svátek překročení, nazýván též Svátkem nekvašených chlebů. Židovská tradice zachovala diskusi k rozlomení jedné ze dvou placek nekvašeného chleba, které má mít každý účastník sederového obřadu.  

Podle slavného středověkého komentátora Rašiho se takto v okamžik vysvobození připomínají tři zakladatelé víry v jediného Boha – praotci Abrahám, Izák a Jákob. Naproti tomu jiný velikán židovské středověké exegeze Moše ben Maimon soudil, že rozlomení nekvašeného chleba upozorňuje, že ani východem z Egypta nebylo dosaženo úplné svobody.  

A rabín Nachman z Braclavi, tento současník napoleonských válek, soudil, že v nevykoupeném světě je celým člověkem jen ten, kdo má zlomené srdce.  

Snad právě toto je hlavním pesachovým poselstvím. Pesach je svátkem jen polovičního osvobození, nikoliv vykoupení. K tomu ještě vedla z Egypta dlouhá cesta – a stále vede.  

Kam vedla „cesta na sever“ před osmdesáti lety – a kam vede dnes? A jak se učí hebrejština v Praze v poslední generaci? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu. 

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas