Leo Pavlát: Proč Židé slaví dva svátky Tóry

12. červen 2016

Včera večer, s počátkem 6. dne hebrejského měsíce sivan, začal letos dvoudenní svátek Šavuot – Svátek týdnů. Váže se k němu i podobenství Magida z Dubna, dodnes vážené rabínské osobnosti 18. a počátku 19. století.

Svátek Šavuot upomíná na darování Božího zákona, Tóry, na hoře Sinaj. Tóra má však ještě jeden svátek – Simchat Tora neboli Radosti z Tóry. „Nestačil by však jen jeden?“, ptá se Magid z Dubna a odpovídá příběhem.

Žili kdysi král s královnou, kteří neměli děti. V nouzi se obrátili k mudrcovi, aby jim vyprosil potomka. Mudrc souhlasil, avšak s podmínkou: „Narodí-li se dcera, nesmí ji žádný muž spatřit dříve, než se vdá. Jinak dívka zemře.“

Král a královna dali své slovo, a když se jim narodila dcera, ukryli ji na ostrově ve společenství žen. Dívka dospěla a král s královnou pro ni hledali muže. Na mudrcova slova však nezapomněli a všude rozhlásili, že ženich smí na jejich dceru pohlédnout teprve po svatebním obřadu.

Žádný muž nechtěl na podivnou podmínku přistoupit, až se přece našel princ, který si řekl: „Je-li dcera stejně výjimečná jako její rodiče, rád si ji vezmu, i když ji předem nespatřím.“ Na svatbě však ženicha přece jen trápily obavy: nevěsta je krásná, ale co když krása zastírá něco ošklivého v jejím nitru?

Čím déle však princ s nevěstou žil, tím více ji obdivoval a miloval a styděl se za své svatební obavy. Poprosil tedy krále, aby na počest manželů uspořádal novou slavnost, a tentokrát už princovu radost nic nekalilo.

Magid z Dubna ke svému podobenství řekl: „Židé se zavázali plnit ustanovení Tóry, ještě než jim porozuměli. Přijali takto Boží zákon a na paměť této události slaví svátek Šavuot. Jejich víra však ještě nebyla úplná.“

Rozum sice někdy ví, ale srdce nevěří. Když však Židé začali s Tórou žít, když ji vskutku poznali, mohli se z ní skutečně radovat, jako to dělají při svátku Simchat Tora. Proto také mají oba svátky Tóry svůj smysl: Jiný Šavuot a jiný Simchat Tora.

Magid z Dubna končil své naučení slovy: „Skutečná láska a porozumění nestojí na počátku vztahu, ale teprve se vztahem utvářejí. Rozvíjejí se s poznáním, zkušeností a sdílením. Láska a vzájemnost představují cíl, jehož se snažíme dosáhnout.“

Platí to pro vztahy mezi lidmi i pro vztah k Bohu. Člověk k němu sám musí učinit první krok. Na nás je, abychom poznávali, usilovali o pochopení. A z tohoto základu pak jako z drahocenného semene vyrůstá celý strom. Strom, který nese stále nové plody lásky a porozumění.

Proč Židé po úmrtí blízkých lidí zakrývají zrcadla? A kdo si uměl hrát s dětmi i v Osvětimi? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio