Létající opat Vít Tajovský by letos oslavil sté narozeniny

Osmatřicetiletý opat želivského kláštera se do komunistického vězení dostal v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem. V kostele, kde sloužil farář Josef Toufar, se totiž koncem roku 1949 během mše pohnul asi půlmetrový kříž nad oltářem. Právě Tajovského pověřil biskup, aby prošetřil, zda šlo skutečně o zázrak. To se mu ale zjistit nepodařilo. Pár týdnů po událostech v Číhošti byl zatčen StB - jen dva dny po faráři Toufarovi.

V posledních měsících života s opatem Tajovským strávil mnoho času Aleš Palán, spoluautor jeho životopisu. Měl tak možnost z první ruky slyšet, jak opat Tajovský vzpomínal na své zatčení:

„On si dokonce zpočátku myslel, že ho unesla nějaká mafie, nějaké ozbrojené komando a bude chtít po klášteru výkupné. Teprve v průběhu toho zatýkacího dne pochopil, že je v rukách Státní bezpečnosti a ne v rukách nějakého gangu. Teprve při vyšetřování, které bylo poměrně brutální, byť nebyl fyzicky mučen, tak teprve pochopil, že je zatčen a vyslýchán kvůli číhošťskému zázraku.“

Nakonec byl odsouzen jako vatikánský špion a o Číhošti nepadlo ani slovo. Farář Toufar totiž mezitím zemřel na následky mučení. Ve vězení strávil opat Tajovský téměř 12 let. Po propuštění žil pod bedlivým dohledem Státní bezpečnosti. Svou nejtrýznivější vzpomínku z komunistického vězení svěřil opat svému životopisci:

„Dávali mu do jídla skopolamin, což je prostředek, který narušil jeho vědomí. On si uvědomoval, že mu odcházejí vzpomínky. V jednu chvíli si dokonce nemohl vzpomenout, jak se jmenují jeho bratři. Uvědomil si, že mu zřejmě něco přidávají do jídla a přestal jíst. Nesmírně vyhubl. Byl i vícekrát během věznění na pokraji života a smrti. Ale nejintenzivněji tam reflektoval tu ztrátu těch vzpomínek Věděl, že jeho život něco zobrazuje, že něco reflektuje, že on je svědkem nějakých událostí a chtěl o tom vydat svědectví.“

Do Želiva se opat Tajovský vrátil na začátku 90. let. Dostal za úkol obnovit klášter, v jehož budově během předchozích 40 let sídlila psychiatrická léčebna.

„Při návratu na Želiv byl velice činorodý a aktivní, takže Želiv sice znovu zakládal, ale velký důraz kladl i na kontakty mimo klášter, mimo region. Neměl jsem už možnost takhle ho zažít. Ale vítal návštěvy, přijímal je ve svém pokoji. Jeho diář byl i ke stáru velmi plný.“

Právě kvůli tomuto aktivnímu životu někteří Vítu Tajovskému přezdívali „Létající opat“, vysvětluje Aleš Palán. Na svého bývalého opata vzpomínají v den jeho nedožitých stých narozenin také v Želivě. Dnes dopoledne bohoslužbou a ve 14.00 hodin slavnostním koncertem.