Na nejstarším židovském pohřebišti v Praze vznikne do konce roku památník
Pražské Židovské Město v blízkosti Vltavy je světoznámé, ale málokdo ví, že není nejstarším sídlištěm pražských Židů. Tak ani proslulý Starý židovský hřbitov není nejstarším pohřebištěm na území dnešní Prahy. Tím byl středověký židovský hřbitov v blízkosti dnešní Vladislavovy ulice. Na tomto místě má do konce roku vzniknout památník.
Ještě letos, po dlouhých letech odkladů, bude na místě zaniklého středověkého židovského hřbitova na území okolo Vladislavovy ulice vybudován důstojný památník. Bude mít podobu tradičních náhrobních kamenných desek s informačním textem o výjimečném prostoru zdejšího židovského pohřebiště. Návštěvník tohoto místa v samém středu Prahy se dozví, že pod zemí se nachází více než tisíc hrobů, mezi jinými i velkých středověkých rabínů, údajně i slavného komentátora Rašiho – rabína Šlomo Jicchakiho.
Zdejší hřbitov čili židovská zahrada byl založen za vlády krále Přemysla Otakara II. roku 1254 na do té doby nezastavěných pozemcích města. Zabíral plochu 48 tisíc metrů čtverečných. Založení tohoto ústředního židovského hřbitova pro celé Čechy může být ovšem starší. Rok 1254 znamená snad jen potvrzení starší výsady k pohřbívání. Existence hřbitova je totiž doložena v písemných pramenech až do roku 1478, kdy byl výnosem krále Vladislava zrušen a rozparcelován na měšťanské domy. I v dnešní době je prakticky celá plocha hřbitova zastavěna.
Pohřební zvyklosti Židů charakterizuje jednoduchost a strohost. Nebožtíci jsou oblečeni pouze do pohřebního rubáše, příslušníci diaspory mohli být do hrobu vybaveni váčkem se zeminou z Izraele. Orientace hrobů dodržuje směr východ - západ. Podle židovské tradice nemělo být u mrtvých rozpoznatelné jejich sociální postavení. Proto byl každý nebožtík – a dodnes tak tomu je - pochováván v prosté dřevěné rakvi zhotovené z nehoblovaných prken.
Každý mrtvý včetně dětí má současně podle dávných židovských náboženských zvyklostí právo na vlastní hrob. A co je důležité - nikdo nesmí narušit jeho posmrtný klid. Hrob tak nemá být znesvěcován vyzvedáváním kostí ze země, exhumace není přípustná a z ortodoxního hlediska ani přenášení ostatků na jiné místo.
Archeologický výzkum někdejšího židovského hřbitova v lokalitě u Vladislavovy ulice probíhal od roku 1997, protože Česká pojišťovna zde chtěla postavit komplex podzemních garáží. Ukázalo se přitom několik zajímavých skutečností. Někteří nebožtíci měli položeny na očích a v ústech naštípané břidlicové destičky. Jiní zase byli na svou poslední cestu vybaveni jedním nebo dvěma valouny uloženými u kotníků nebo na prstech nohy.
Během první etapy archeologického výzkumu byly předány některé ostatky zemřelých do Národního muzea k provedení detailních analýz. Ostatky byly poté přeneseny na židovské pohřebiště v Praze-Strašnicích. I když se tak stalo se souhlasem pražského rabinátu, podle striktně ortodoxního Výboru pro zachování židovských hřbitovů v Evropě se sídlem v Londýně došlo k porušení židovských zvyklostí a hrozila žaloba na Českou republiku.
Nakonec však byla mezi Židovskou obcí v Praze a uvedeným Výborem podepsána smlouva o spolupráci při stavbě památníku. Ten, jak řečeno, má být hotov do konce letošního roku.
