20. května  2017 v 09:05  rubrika: Zprávy

Neumím si představit Arména, který není spjat s naší církví, říká spisovatel Varujan Vosganian

Varujan Vosganian na Veletrhu Svět knihy v Praze - Foto: Lucian Papazian

Varujan Vosganian na Veletrhu Svět knihy v PrazeFoto: Lucian Papazian

Básník, spisovatel, politik, ekonom, senátor i bývalý ministr financí – toho všeho dosáhl za svůj život Varujan Vosganian, který příští rok oslaví 60. narozeniny. Narodil se v Rumunsku jako příslušník arménského národa, který má jednu z největších diaspor na světě. Jeho předci přežili genocidu Arménů v Osmanské říši a uprchli do Rumunska. Varujan Vosganian navštívil minulý týden Veletrh Svět knihy v Praze, kde představil své básně i nejnovější knihu Děti války.

V rodinách postižených holocaustem nebo genocidou bývá časté, že se o této tragédii nemluví. I proto Varujan Vosganian dal své rozsáhlé knize o genocidě Arménů titul Kniha šepotů. A kdo prolomil mlčení v jeho vlastní rodině? 

Varujan Vosganian: Cartea șoaptelor (Kniha šepotů) - Foto: Nakladatelství Polirom

Varujan Vosganian: Cartea șoaptelor (Kniha šepotů)Foto: Nakladatelství Polirom

„Svým způsobem jsme s našimi mrtvými vyrůstali. Pravděpodobně neexistuje jediná arménská rodina, která by neměla ve svých řadách někoho, kdo tehdy v Anatolii zemřel. Pro Armény není paměť součástí minulosti, ale přítomnosti. Pokud bych však měl mluvit konkrétně, tak moji dva dědečkové mi o tom nikdy nevyprávěli. Zato mi to vyprávěly babičky. Ženy z mé rodiny měly větší sílu o tom vyprávět než muži. Ale když jsem psal román Kniha šepotů, čerpal jsem z řady svědectví a dokumentů, aby tam nebyly žádné chyby nebo smyšlenky. Lidé ve 20. století příliš trpěli na to, abych k tomu ještě něco přidával.“ 

Z Vosganianovy poezie je zřejmé, že je věřící. Na Světě knihy vyprávěl příběh o tom, jak v roce 2009 navštívil rumunský klášter Prodromu na hoře Athos v Řecku. Bylo to rok poté, co odešel z vlády a představený kláštera mu řekl: „Teď už nejste ministrem financí, nemůžete nám dát peníze, tak nám tady aspoň nechte nějakou báseň.“ Když potom v noci z hory Athos odjížděl, přišli mniši se svíčkami v rukou a poslouchali jeho poezii. O významu křesťanství pro Armény říká: 

„Když jsme byli s bratrem malí, oblékali nás do kostelních rouch a stávali jsme u oltáře. Takže znám bohoslužby v arménštině. Jestli někdy půjdu do důchodu, tak bych si mohl vydělávat jako kostelní zpěvák. Ale kromě toho má pro nás, Armény, církev zvláštní význam. Víra nám pomohla, abychom v dějinách přežili na místě, kudy prošly téměř všechny velké historické říše. Arméni byli první národ, který přijal křesťanství jako státní náboženství v roce 301. Tedy dvanáct let před Ediktem milánským. A pro nás, Armény, je kostel místem, kde si v zahraničí uchováváme svou národní identitu. Neumím si představit Arména, který není spjat s naší církví.“ 

Arménská apoštolská církev patří do skupiny pěti staroorientálních ortodoxních církví. Zajímalo mě, jak vypadá její bohoslužba. 

„Pokud jde o text, pak bohoslužba vychází z textů Jan Zlatoústého. Pokud jde o hudbu, tak ta je prodchnuta arménským stylem a byla upravena dvěma významnými skladateli koncem 19. a na počátku 20. století. Pokud jde o ritus bohoslužby, tak ten je z velké části pravoslavný, ale má i několik prvků, které ho mohou přibližovat ke katolíkům. Například nepoužíváme ikonostas, u Arménů je oltář otevřený. Nemáme nástěnné malby, ale ani sochy jako katolíci. Říkáme, že jsme nejblíže původní křesťanské církvi tak, jak vypadala v prvních staletích. Stejně je tomu i s Vánoci – slavíme je, jak je slavili křesťané v prvním a druhém století, tedy 6. ledna na Svátek křtu Páně, protože křesťané věřili, že Kristus byl pokřtěn ve 33 letech ve stejný den, jako se narodil.“ 

Nejnovější kniha Varujana Vosganiana má titul Děti války. 

Varujan Vosganian: Copiii războiului (Děti války) - Foto: Nakladatelství Polirom

Varujan Vosganian: Copiii războiului (Děti války)Foto: Nakladatelství Polirom

„Děti války jsou román, který vyšel před několika měsíci v Rumunsku a vypráví o Rumunsku během druhé světové války a po ní. Mísí se v něm různé druhy románu: psychologický, rodinný, milostný, dokonce i detektivní, a jeden z nich je také náboženský.“ 

Na obálce románu je Caravaggiův obraz „Svatý Matouš s andělem“. 

„Jedná se o boj mezi tím, co je v člověku autentické a tím, co autentické není. V našem případě jde o boj mezi uniformou a andělem. Ten člověk sloužil v řadách Securitate, rumunské tajné bezpečnostní služby, a věřil, že uniforma mu pomůže zvítězit nad lidmi, ale nakonec se ukázalo, že uniforma ho jen zneužila a nakonec ho spasí setkání s andělem.“ 

Vysvětluje autor knihy Děti války Varujan Vosganian.  

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace