Nevyzpytatelné cesty české křesťanské demokracie

27. listopad 2010

Náboženství a politika jsou od sebe v demokratických zemích oddělené. Především v Evropě ale existují tradice politických stran, které se hlásí k hodnotám, spojovaným s vírou. Křesťanští demokraté byli klíčoví v poválečném budování sjednocené Evropské unie a mají silnou frakci v Evropském parlamentu. Jak je to ale s křesťanskou demokracií u nás? Tradičně se s ní spojují hlavně lidovci, tedy KDU-ČSL. Nakolik je ale postavení této strany jisté? To je téma k zamyšlení - pro Daniela Rause.

Někdy se dějí věci, jež se jako by vzepřou logice světa. Například potkáte totálního antisportovce, který vezme do ruky basketbalový míč a přes celé hřiště hodí koš. Nebo vám nefunguje staré rádio, o jehož útrobách máte matnou představu změti drátů a součástek, bouchnete do něj - a jakýmsi zázrakem začne fungovat, jako by chytilo druhý dech. Tyto události nepatří do kategorie běžných a můžete je líčit na večírku, kde se mluví o jevech výjimečných a nadpřirozených.

Něco podobného se může stát samozřejmě i v politice, která je často nevyzpytatelná. Popularitu v ní dosahují někdy lidé, na které byste nevsadili ani pět korun, a naopak, zaručení kandidáti občas propadají. Je to jako v umění, kde se stal hitem naší doby Damien Hirst, který nakládá zvířata do formaldehydu a vydělává závratné sumy. Když to vidíte naživo (přesněji řečeno na vlastní oči), je to impozantní, ale takový Leonardo nebo Michelangelo by asi těžko uvěřili, že se jednou vydá jejich řemeslo tímhle směrem.

Politická strana KDU-ČSL u nás poměrně dlouho ztělesňovala představu o tom, co je a není křesťanská demokracie. Vystupovala jako „klidná síla“ a kromě jiného bojovala proti hazardu. O minulém víkendu ale učinila ona sama riskantní krok. Vsadila na nové tváře, mladý věk a tak trochu přímočarý tón. Dalo by se říci, že překvapivě hodila míč přes celé hřiště směrem ke koši.

Otevřela tím řadu otázek, jež jsou širší, nežli tato strana. Například, jakou podobu může mít vlastně křesťanská demokracie v zemi, jakou je momentálně Česká republika? Nakolik se dá spojit populistická prezentace s málo populární agendou? A v čem se má vlastně odlišovat od ostatních partají strana, která si dala do názvu slovo „křesťanská“?

Otázek je mnohem víc a odpovědi na ně se hledají dlouhodobě. Jedno bude ale zajímavé sledovat: Jestli míč, hozený přes celé hřiště, nakonec do toho koše padne.

autor: Daniel Raus
Spustit audio