O hříchu, povinnosti a dovolené
Dovolená a její role pro člověka dnes a v době minulé - to je nebe a dudy, dalo by se říci. Miloš Szabo, farář z kostela sv. Prokopa na Žižkově , formuluje delikátněji, když říká, že význam dovolené je dnes velmi, velmi velký.
"Přemýšlím nad tím v této době zvlášť, protože před několika lety byla dovolená opravdu luxusem...Moje babička, která bydlela na Slovensku v podhůří ve vesnici, když se dozvěděla, že mladí lidé jezdí na dovolenou na hory, tak je málem považovala za líné! Protože ona nikdy nezažila dovolenou a nemám ani pocit, že by jí to chybělo. Ale ten dnešní svět s sebou přináší strašně moc stresorů - my jako lidé jsme generačně a geneticky někde jinde, než byli naši předkové. A myslím, že je nezbytné, aby se člověk naučil odpočívat a opravdu si dovolil určitý luxus nic jiného nedělat, než pečovat o svoji duši. A pod tou duší nemyslím pouze nějaký duchovní rozměr ve formě náboženského přemítání, uvažování, modlitby a návštěvy klášterů a kostelů. Ale opravdu - z dovolené by se měl člověk vrátit příjemně duševně i fyzicky odpočatý. Pod tím odpočinkem se ale nemyslí nicnedělání, ale fyzicky se může člověk vráti odpočatý i tehdy, když třeba byl na horách a každý den dělal nějaké túry a naopak duševně se může člověk vrátit odpočatý , i když pobyl dva týdny někde v klášteře, třeba ani ne křesťanském, ale někde v Indii anebo v jihovýchodní Asii. Takže dovolená je podle mě pro každého člověka - téměř pod hříchem - povinností, aby ji nezanedbal."
To se dobře poslouchá a člověk s tím rád souhlasí. Umím si ale představit, že jsou lidé, kterýmna dovolenou nezbylo v rozpočtu dost peněz, nota bene někde v exotických krajinách. Ekonomická krize může mít i ty důsledky, že děti brečí,protože nejednou k moři, nebo na tábor s kamarády...
"Tady by mělo zafungovat lidské společenství. Ve smyslu: mám kamaráda, mám známého, vím, že má chalupu někde v Krkonoších, poprosím ho, jestli by mi ji na týden nepůjčil...Měl bych mít vždy v mobilu pár lidí, kterým se nestydím zavolat a říct, že jsem v nouzi. Ale měl bych se na to připravit už nyní, ne až potom, když ta nouze přijde. Protože pak se budu stydět a pak - řekněme si to upřímně - těžko se mi bude navazovat přátelství, kamarádství, když jsem v nouzi. To musí vzniknout tehdy, když toho člověka nepotřebuji - ve smyslu - teď mi musíš pomáhat, jsi přece můj přítel...ale to přátelství musí probíhat i v jiných rovinách, než v těch rovinách, kde se opravdu musí pomáhat finančně, nebo i nějak jinak," říká Miloš Szabo.
