7. července  2018 v 09:05  rubrika: Zprávy

Obsáhlá kniha Sáhnout si do ran tohoto světa mapuje pronásledování a resistenci Církve československé husitské za nacismu

Kniha Sáhnout si do ran tohoto světa - Foto:  Královéhradecká diecéze CČSH

Kniha Sáhnout si do ran tohoto světaFoto:  Královéhradecká diecéze CČSH

Sáhnout si do ran tohoto světa je název rozsáhlé knihy, která mapuje pronásledování a resistenci Církve československé husitské v letech 1938 – 1945. U příležitosti svátku Mistra Jana Husa jsme pozvali k mikrofonu jejího autora, historika Martina Jindru z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Církev československá byla v Protektorátu Čechy a Morava druhou nejpočetnější církví po církvi římskokatolické. Při sčítání lidu v roce 1930 měla 793 tisíc členů. Další vývoj popisuje historik Martin Jindra. 

„Po těch dvou politických změnách na podzim 1938, kdy církev ztratila přibližně asi 45 tisíc obyvatel, jak v tzv. sudetské župě, na Těšínsku, tak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde všude působila, tak to bylo přibližně 730 tisíc lidí na tom konci roku 1938.“ 

Velké množství duchovních i věřících Církve československé husitské se zapojilo do domácího i zahraničního protinacistického odboje, do celé škály sociálních aktivit či do pomoci pronásledovaným Židům. Nejednalo se však o církví organizovanou činnost, ale o rozhodnutí jednotlivců. 

„Musím říct, že i mne samotného překvapilo, když jsem na té monografii pracoval, jak velké množství duchovních se do rozličných odbojových aktivit zapojilo. Vůbec poprvé se v této knížce čtenáři můžou seznámit s tím, že 8 duchovních Církve československé husitské během nacistické okupace zahynulo, 32 duchovních bylo dlouhodobě vězněno a dalších 90 duchovních se rozličnými formami zapojilo do rezistence proti nacismu. Takže když si uvědomíme, že v té tehdejší církvi sloužilo plus-mínus přes 300 duchovních, tak se dostáváme k nějakému počtu téměř 40 % duchovních, kteří působili v odboji, což je skutečně veliké číslo.“ 

Kniha není jen historiografií, ale je propředená silnými lidskými příběhy. Tím je přístupná širokému okruhu čtenářů.  

„Pro mě třeba jeden z těch nejsilnějších byl příběh kněze Jana Parkána, který v době okupace působil na Kolínsku jako pomocný duchovní. Při přípravě této knihy se mi po určitých peripetiích podařilo dohledat jeho syna Pavla, který žil v jednom domově s pečovatelskou službou v Liberci.“ 

Samotný Pavel Parkán na svého otce v archivní nahrávce Martina Jindry vzpomínal takto: 

Pavel Parkán: „Tatínek byl miliónovej a říkám, on se zastavil s každým. On vyšel z fary a chtěl nasednout na kolo a začalo – pane faráři já bych potřeboval tohle, já bych potřeboval tamto. On se třeba ani do té vesnice nedostal, protože ho všude zastavovali lidi.“ 

A jak dodává Martin Jindra, Jan Parkán se zapojil i do odboje. 

„Byl to jediný duchovní Církve československé, který byl za své odbojové aktivity na Kolínsku odsouzen k trestu smrti a ten trest smrti byl vykonán. Ale nevěděli jsme přesně a i toho Pavla zajímalo, kdy ten jeho otec byl popraven a kde se tak stalo.“ 

Materiály k úmrtí Jana Parkána se nakonec podařilo vypátrat v muzeu v Halle. 

„Zjistili jsme, že nezahynul v tom dubnu 1945 v Lipsku, jak se předpokládalo, ale zahynul už 23. března 1945 – byl popraven, ale stalo se tak v Halle. Dokonce na Gertraudenském hřbitově v Halle má svůj hrob. Takže to pro nás samozřejmě byla veliká zpráva a na to místo jsme se vydali.“
 


 

Jedna z kapitol knihy se zaměřuje i události spojené se smrtí Jana Opletala. 

„Jan Opletal byl členem Církve československé husitské v Náklu u Litovle, pocházel z nedaleké Lhoty. Chodil do Jednoty mládeže. Tím, že Jan Opletal se hlásil k církvi, tak také rozloučení s ním konali duchovní této církve. V Praze to byl Jaroslav Krejcárek a v Náklu potom Alois Mach.“ 

V knize se dočteme i o osudech těchto dvou kněží.  

„Alois Mach měl velice komplikované vztahy třeba s německým starostou v Náklu. A na druhou stranu Jaroslav Krejcárek v Praze, tím, že sloužil jako duchovní ve sboru Knížete Václava na Zderaze, který bezprostředně přes ulici sousedí s pravoslavným chrámem Cyrila a Metoděje, tak patřil společně s kostelníkem Jeřábkem k podporovatelům československých parašutistů, kteří se v pravoslavném chrámu ukrývali. Oni samozřejmě nevěděli, komu pomáhají, ale právě přes Vladimíra Petřka zásobovali parašutisty jídlem, šatstvem a dalšími věcmi denní potřeby, takže se tam také dotýkám osudů těchto dvou duchovních a následně i těch důsledků, které pohřeb Jana Opletala a následné nepokoje měly pro české vysoké školství, potažmo tedy i pro bohoslovce Husovy československé evangelické bohoslovecké fakulty.“ 

Kniha Sáhnout si do ran tohoto světa má 704 stran. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas