Olomouc ožívá varhanními koncerty
Varhaníci z několika zemí rozezněli tento týden slavné olomoucké Englerovy varhany. Ve městě se totiž konal už podruhé mezinárodní varhanní kurz, na který se sjeli účastníci z několika zemí. V kostele svatého Mořice je známý varhaník, skladatel a pedagog Jaroslav Tůma učil, jak zdokonalit své umění.
Na slavné Englerovy varhany si s radostí zahraje každý varhaník. Do Olomouce se tento týden sjeli hudebníci od nás, ze Slovenska, Polska a Ruska. Jaroslav Tůma považuje za důležité, aby varhaníci dokázali odhadnout, jak zní varhany dole v kostele. Proto se na kurzech účastníci navzájem poslouchají.
Jaroslav Tůma: „Ty zkušenosti sbíráte opravdu léty. A oni mají potom možnost posoudit zezdola, jestli jsem měl pravdu, když jsem říkal: ‘Tak tohle musíte hrát třeba pomaleji, to tam bude nesrozumitelné dole v kostele.‘ Prostě mladý člověk má dost energie a skladbu, když se ji naučí technicky, tak má chuť hrát ji co nejrychleji, že jo. No a teprve dole z odstupu slyšíte, že to opravdu nejde, že to pomalejší tempo je tou nezbytnou podmínkou a že ten drajf, ten tam musíte dát něčím jiným.“
A jaké hudbě se varhaníci na kurzech věnují?
Jaroslav Tůma: „Máme na programu starou hudbu, Bacha, ale máme i skladby soudobé. A specielně u svatého Mořice právě tím, že ty původní Englerovy varhany byly rozšířeny, tak ta soudobá muzika tady vyznívá úplně senzačně vzhledem taky k akustice toho kostela. Ten svatý Mořic je úplně úžasný samozřejmě.“
Pedagogická práce Jaroslava Tůmu baví. A co mu samotnému dává?
Jaroslav Tůma: „Poučení v tom, co ti lidi dělají dobře, co dělají špatně, jakým způsobem nejsnáze najdou cestu k tomu lepšímu výsledku. A to všechno jsou věci, které musím dělat sám taky. Ta pedagogická činnost je právě z toho důvodu moc zajímavá, protože oni hrají třeba stejné, nebo podobné skladby, jako hraji já sám, a tak vidíte jaksi zvnějšku, co se na tom třeba dá krásně zkazit a nebo co se zkazit nemusí, co se dá udělat dobře.“
Na kurzy přijel i Vladimír Kopáčik a Juraj Slovík, oba dva ze Slovenska. Řekli mi, co je do Olomouce přivedlo.
Juraj Slovík: „Vedomosti a pan docent.“
Těšíte se, že si zahrajete na Englerových varhanách?
Juraj Slovík: „Určitě. To je veľká příležitost, ktorá se nenaskytne hocikedy.“
A vy jste si i přezul boty. To jsou speciální boty na varhany?
Vladimír Kopáčik: „Áno, áno.“
A v čem se liší?
Vladimír Kopáčik: „No, lišia sa v tom, že musia byť kožené, aby sa podrážka šmikala. Musia mať trochu vyšší opätok, aby bylo možné hrať aj špicou aj pätou a musia byť úzke, aby nezavadzali pri hre.“
Máte třeba trošku trému hrát tady před kolegy?
Juraj Slovík: „Tak tréma je vždycky a čím viac ľudí a čím odbornějši, erudovanějši ľudia, tak tým je ta tréma vyššia.“
Xenia Serverkova vážila do Olomouce cestu až z Moskvy a jak uslyšíte, z kostela, varhan i pedagoga je nadšená.
Xenia Serverkova: „Líbí, líbí se mi tu moc. Je tady skvělý chrám, velkolepé varhany, úžasný pedagog a pro nás je to velká čest a radost hrát v takovém městě. Je to štěstí.“
