Originální dárek k 80. narozeninám papeže Františka se týká hospicové péče

29. říjen 2016

Originální dárek k osmdesátým narozeninám papeži Františkovi chystá Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a Iniciativa Exitus. Radost mu chtějí udělat dobrým skutkem – sbírkou na podporu hospiců. A zapojit se můžete i vy.

„Svatý otec jistě nečeká hmotné dary. Jsme jisti, že ho potěší, když jeho jménem budou vybrány prostředky, které budou věnovány ve prospěch moravských a českých hospiců.“

Vysvětluje zrod nápadu na sbírku prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Robert Huneš.

„Ten projekt je veden laskavým pohledem k papeži Františkovi, který je člověkem, který má rád slabé, který má v centru své pastorační péče nemocné a ty nejslabší ve společnosti a tím je velmi blízký hospicové myšlence a tady se už naskýtá to, že když má narozeniny, abychom mu popřáli.“

Zapojit se do sbírky může úplně každý:

„Může přispět na transparentní sbírkový účet, který je veřejně přístupný, každá částka, která je tam připsána, je tam vidět hned druhý den i se jménem dárce a podle variabilního symbolu můře ten potenciální dárce určit ten dar na konkrétní hospic, kdekoliv v České republice.“

Papeži Františkovi bude dárkový šek předán v prosinci:

„Máme tu představu, že bychom šli osobně, my představitelé asociace, na pražskou nunciaturu a vatikánskému zástupci u nás, apoštolskému nunciovi, bychom předali certifikát s výslednou částkou, kde by bylo uvedeno poděkování papeži, že skrze jeho jméno a narozeniny se mohl učinit tento dobrý skutek ve prospěch těch slabých a umírajících.“

Říká Robert Huneš. A protože se pomalu blíží také Dušičky, kdy si připomínáme své zesnulé, zeptal jsem se ho také, jak se podle něj Češi umí vyrovnávat se smrtí:

„Pokud si smrt připustí, dokáží se s ní vyrovnat mnohem snáze, než pokud jí vytěsňují. To je asi ta největší zkušenost. A pak je ještě jedna věc, že je velký rozdíl, z hlediska obav a strachu, mezi umíráním a smrtí. Smrti se obvykle tolik nebojí, ale bojí se průběhu samotného konce života. A to je úkol hospiců, aby to nebyl konec v osamělosti a v bolesti.“

Kvalitní paliativní léčba je podle Roberta Huneše podmínkou nutnou nikoliv však postačující.

„Když zbavíme člověka bolesti na těle, což umíme, dneska nikdo nemusí trpět nesnesitelnou bolestí. To je věc, která platí a pokud to někde je, je to chyba lékaře. Toto lze relativně snadno zajistit, ale když trpí člověk bolestí duchovní, výčitkami, strachem a podobně, tak ta léčba, ta péče je náročnější. Ale i takovou bolest umíme umenšit či odstranit, máme-li na tu péči dostatek času a dostatek profesionálních pracovníků, kteří v hospicích na rozdíl třeba od jiných zdravotnických zařízení jsou, proto je to multidisciplinární péče.“

A jak se člověk na smrt může připravit?

„S tou vlastní je to obtížné, protože to je vždy premiéra a nikdy žádná repríza nebude, takže je to individuální. A je to asi o osobním přístupu a vztahu každého člověka ke svému vlastnímu životu a tak, jak člověk žil, tak umírá. Tuhle tu zkušenost máme. Kdo žil dobrý, radostný a poctivý život, tak v podobném rozpoložení umírá, a člověk, který má za sebou darebnou minulost, tak to má těžší. Ale i těm se snažíme pomáhat a už jsme ke smíření se sebou sama i druhými dovedli i řadu estébáků. Je to tam jenom trošku těžší, ale i takový člověk může nalézt hezký konec života.“

Dodává prezident asociace hospiců Robert Huneš.

Spustit audio