Papež František navštíví Kubu

Kubánská republika u příležitosti nadcházející návštěvy papeže Františka propustila tři a půl tisíce vězňů. Na druhou stranu ale kubánská policie zadržela při nedělním pochodu v Havaně asi 50 lidí, vesměs žen z katolické opoziční skupiny Dámy v bílém. Co tyto dvě relativně protichůdné zprávy vypovídají o stavu kubánského režimu, ptám se Petera Moréeho z Evangelické teologické fakulty.

„Ono je to protichůdné především pro nás, co se na tu situaci díváme zvenčí. Ono to říká, že ten režim chce mít všechno pod kontrolou, a tudíž chce pustit z vězení, a že to neznamená žádný větší prostor, větší svobodu pro ty, kdo nějakým způsobem ten režim kritizují. Většinou, když zasahuje proti Dámám v bílém nebo proti jiným skupinám, a děje se to poměrně často, tak je to krátkodobé zadržení, 48 hodin nebo tak nějak. V tomto ohledu nepolevuje, má to pod kontrolou a určí, kdo se dostane na svobodu a kdo ne.“

Peter Morée se zabývá mimo jiné vztahem náboženství a moderních ideologií. Kubu od roku 2001 už několikrát navštívil. I on mi potvrdil, že František sehrál důležitou roli při sbližování mezi Spojenými státy a Kubou.

„Pro Františka je Kuba něco jako Polsko nebo Československo pro Jana Pavla II. v devadesátých letech. Dlouhodobě se zajímá o Kubu a opakovaně se k tomu vyjadřoval.“

Na dotaz, zda se papež setká s politickými vězni na Kubě nebo alespoň s kubánskou opozicí, vatikánský mluvčí Lombardi odpověděl, že o podobném plánu neví. Nicméně papež František je známý tím, že často dělá věci mimo protokol.

„Já bych se nedivil, kdyby se objevil někdo spíše z těch Dam v bílém, to by bylo samozřejmě významné. Ale kdyby to neudělal, tak nemyslím, že by bylo na místě rovnou říct, že si nechá režimem předepsat, co může a nemůže dělat, na to jsou tyto vztahy příliš komplikované. On už se v tuto chvíli zapsal velmi kladně.“

Podle nedávného průzkumu se ke katolické církvi hlásí necelých třicet procent Kubánců.

„Katolická církev, která není větší než protestanti dohromady, ale tím, jak má jasnou strukturu, tak je významná, patrně i nejvýznamnější, co se týče té politické situace. To jsme opakovaně viděli v těch posledních letech. A to je také důvod, proč tam papež František pojede.“

Co se týká protestantských církví, tvrdí Moréé, jsou mezi nimi velké rozdíly v tom, jak se staví k režimu, kde hledají prostor pro své působení nejen dovnitř, ale také navenek. Velký rozmach zaznamenaly také charismatické směry.

„Je to možná trochu cynický pohled na věc, ale je to svým způsobem únik z té šedé reality kubánské společnosti. Je to takové živelné slavení se vším všudy, co k tomu evangelikálnímu charismatickému proudu patří. Ale neřeší tam nijak tu politicko-sociální situaci a to je z mého teologického hlediska tak trochu problematické.“

Kromě toho až osmdesát procent všech Kubánců praktikuje santeríu, která mísí křesťanské prvky s tradičním západoafrickým náboženstvím.

„Ale ono se to hrozně prolíná, často jsou to ženy, které jsou tam nějakým způsobem aktivní, tak zároveň nějakým způsobem můžou být aktivní v oficiálních církvích, především v katolické.“