Papežův dokument Amoris Laetitia chce změnit způsob, jakým se o rodině a manželství v církvi mluví
264 stran, 9 kapitol, 325 odstavců na téma „láska v rodině“ – to je nový dokument papeže Františka. Shrnuje v něm výsledky loňského a předloňského zasedání biskupské synody o poslání rodiny v církvi a současném světě. Dokument Amoris Laetitia byl představen včera ve Vatikánu.
Pro mě je to krásné čtení. Budu hodně osobní, ale četl jsem jí s velkou vděčností, prohlásil o exhortaci Amoris Laetitia kardinál Christoph Schönborn.
„V církevním diskurzu o manželství a rodině se často, možná nevědomky, objevuje tendence mluvit o těchto věcech jaksi ‚na dvou kolejích‘. Na jedné straně jsou tu manželství a rodiny, které jsou ‚regulérní‘, které odpovídají pravidlům, kde je všechno dobře a v pořádku. A pak jsou tu situace ‚neregulérní“, které představují problém. Už to slovo ‚neregulérní‘ naznačuje, že se od sebe tyto situace dají velmi přesně oddělit. Kdo se tedy nachází na té ‚neregulérní‘ straně, musí žít s tím, že ti ‚regulérní‘ se nachází na druhé straně. Jak je to těžké pro ty, kdo sami pocházejí z rozvedených rodin, je mi známé z osobní zkušenosti díky situaci v mé vlastní rodině. Způsob řeči církve tady může zraňovat, může vyvolat pocit, že jsme vyloučeni.“
Právě způsob, jakým se o rodině a manželství v církvi mluví, je to, co chce nový papežův dokument změnit. Text v zásadě potvrzuje dosavadní církevní nauku o rodině, ale klade větší důraz na milosrdenství. Což je ostatně leitmotiv Františkova pontifikátu. Stejně tak jako jistá decentralizace církve. I ta se zde objevuje.
Například řešení velmi ožehavé otázky, zda podávat přijímání rozvedeným a znovu sezdaným katolíkům, nechává v zásadě papež na zvážení podle konkrétní situace. Nejen, že se tito lidé nemají cítit vyloučení ze středu církve, ale mají do ní být integrováni, stojí v Amoris Laetitia. Co to ale znamená? Vysvětluje opět vídeňský kardinál Schönborn:
„Tuto otázku si logicky pokládají mnozí. Odpověď se nachází v odstavci 300 tohoto dokumentu – jistě ještě nabízí prostor k další diskuzi, ale je také důležitým směrníkem na cestě: ‚Pokud se bere v úvahu nespočet různých konkrétních situací (…) je pochopitelné, že od synody ani od této exhortace není možné očekávat obecné normy právního typu, které by byly uplatnitelné na všechny případy.‘ Mnozí takové normy očekávali. Budou zklamáni. Papež to totiž říká jasně: ‚Je možné pouze znovu povzbudit k zodpovědnému osobnímu a pastoračnímu úsudku.‘
„Dejme prostor svědomí věřících (…) Jsme povoláni svědomí formovat a ne předstírat, že ho nahrazujeme,“ píše papež v nové dokumentu Amoris Laetitia.
