Pašijové relikvie připomínají utrpení Kristovo
Utrpení a smrt si tento týden připomínala většina křesťanů na celém světě. Ve čtvrtek slavili Ježíšovu poslední večeři s apoštoly. Na Velký pátek rozjímali o jeho smrt na kříži. Dnešek – Bílá sobota je pro ně dnem, kdy Kristus před svým vzkříšením odpočíval v hrobě. Okamžiky jeho utrpení věřícím připomínají také takzvané pašijové relikvie.
„Upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu.“ Takto Bible popisuje jeden z okamžiků Kristova utrpení krátce před ukřižováním. Právě relikvie trnů, které měly drásat Ježíšovo čelo, dnes najdeme i v Praze. Stejně jako část hřebu nebo Kristovy bederní roušky nebo ubrusu z poslední večeře jsou součástí svatovítského pokladu. Ten je k vidění v kapli svatého Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu. A většina z ostatků umučení je uložena v Korunovačním kříž pod křišťálovým víkem, vysvětluje historička umění Lucie Kodišová:
„Nachází se tu části z houby, z níž byl Kristus napájen na kříži. To je úplně nahoře. Potom nalevo, to je část hřebu, jímž byl Kristus přibit na kříž. A na pravé straně kousek provazu. Ve spodní části se potom ještě nacházejí dva úlomky z Kristovy trnové koruny. A úplně ve středu je potom několik částí dřeva Kristova kříže.“
Většina ostatků spojených s Kristovým utrpením, které v Čechách najdeme, je spojena s Karlem IV. Za jeho života tu bylo také takzvané Longinovo Kopí, které mělo probodnou Ježíšův bok. Dnes se se zbytkem říšského pokladu nachází ve Vídni, vysvětluje historička Eva Doležalová:
„Longinovo kopí a hřeby, jakožto ‚svědci‘ Kristovi smrti byly vrcholnými relikviemi, které se staly cílem poutí, které se Karlu IV. podařilo v souvislosti s tím, že byl říšský poklad převezen do Prahy, ustanovit. A to byl právě svátek Kristových hřebů a Longinova kopí.“
Tento svátek byl zaveden právě na Karlův popud a slavil se krátce po Velikonocích.
„O tomto svátku byly ukazovány nejen tyto relikvie jako absolutní vrchol toho, co mohl ten putující křesťan zažít, ale i další svátostiny, které byly součástí říšského pokladu.“
Další z pašijových relikvií – Turínské plátno – se váže k Bílé sobotě. Od šestnáctého století je uloženo v italském městě Turín. Předtím bylo ve Francii, kam se podle legendy dostalo z Jeruzaléma během křižáckých válek. O tom, zda jde skutečně o plátno, do kterého bylo zabaleno Kristovo mrtvé tělo, když spočívalo v hrobě, se dosud vedou debaty. Nicméně otisky těla a ran na něm odpovídají specifickým zraněním Ježíše, vysvětluje Stanislav Prokop, farář v Praze na Proseku a velký ctitel této turínské relikvie.
„Toto plátno jednak ukazuje rány v nohou a rukou, kterou jsou v zápěstí, pak je to rána v boku, která je jedině vysvětlitelná u Krista, podle Janova evangelia, že mu po smrti voják kopím probodnul bok. Potom trnová koruna, což nepatřilo k ukřižování a u Krista je jasně řečeno, že vojáci si z něj chtěli udělat legraci, zesměšnit ho a udělali mu trnovou korunu.“
Stejně jako u Turínského plátna ani u ostatních pašijových relikvií není potvrzená jejich stoprocentní pravost. Na otázku, jak moc jsou relikvie a jejich pravost nutné pro křesťany, odpovídá Prokop Siostrzonek, převor benediktínského kláštera v Praze:
„Já sám se jako člověk 21. století dívám na ty relikvie především jako na prostředek. To je, myslím, moc důležité a to každému zdůrazňuji, že to není cíl, ale prostředek, kterým můžeme nějakým způsobem lépe pochopit smysl, a lépe třeba povzbudit a posílit svojí víru.“
