Peklo v učebnicích dějepisu aneb fascinace zlem

19. říjen 2014

Každá kultura je bohatá na představy, co bude s hříšníky, kteří jednou zaklepou na pekelné brány. Učebnice dějepisu jsou ale už od základních škol plné událostí, které byly daleko horší, než jakékoli Peklo naší fantazie. Dějiny píší vítězové, a proto se ještě dnes klasicky učí jako řetězec organizovaného násilí. Proč nás vlastně „úspěšní diktátoři“ tak fascinují? A jak by mohly vypadat dějiny něčeho nosného a mírotvorného?

Profesor Stanislav Komárek, filozof i přírodovědec, podotýká, že nejkratší cesta do učebnic dějepisu je dnes ta, že se staneme diktátorem. V naší době je navíc dějepis už mnohem pestřejší, než ještě v 19. století, kdy se psal téměř výhradně jako sled panovníků a bitev či válečných tažení.

„Vzniká dojem, že pokud někoho někde nezabíjí, nebo není nějaká pohroma, tak se v podstatě nic neděje. Kdo byli Watson a Crick (objevitelé struktury DNA) ví řekněme každý dvacátý, koho bychom potkali na ulici, ale kdo byl Hitler, to se ví i na opačné straně světa.“

Ať se nám to líbí, nebo ne, sklon k násilí k člověku patří stejně tak, jako řada krásných vlastností. Máme v sobě agresivitu proto, že ji naši předci potřebovali, aby přežili.

„Když vyjdeme do africké buše, může na nás za každým keřem čekat válečník nepřátelského kmene nebo lev. Když půjdeme tady po Žižkově, tak se pravděpodobně ve zdraví dostaneme do chtěné kavárny.“

Evoluce nás nastavila na mnohem více nejistot a ohrožení, než běžně zažíváme.

„A proto podle známého zákona médií, že špatné zpráva je dobrá zpráva, tak nás vždy fascinuje nějaká krvavost nebo pikantnost. Starobinec, který funguje, ten média nezajímá, až když vyhoří a pak je tam možno zabírat ohořelá těla stařečků, tak se najednou stane krajně zajímavým a je z toho hlavní titulek.“

Otázkou tedy je, jak naše zaujetí násilím a sklony k němu neutralizovat tak, abychom mohli civilizovaně žít. Jednou z cest by mohlo být doplnění školských dějin o ty oblasti, kde se lidem podařilo něco nosného, co posunulo civilizaci o skok vpřed.

„Vždycky mě fascinuje, jak malou pozornost naše společnost věnuje zemědělství. Přitom se neživíme ničím jiným, než zemědělskými potravinami, případně dnes produkty chemického průmyslu. Když dneska pěstujete mrkev nebo vymýšlíte počítačové hry, tak je v tom obrovský rozdíl ve společenské prestiži.“

Dá se říct, které osoby mají z nenásilného pohledu největší zásluhy o lidstvo? Podle profesora Stanislava Komárka ano.

„Kdybych měl jmenovat dva takové výtečníky, tak by to byl německý chemik Justus von Liebig, objevitel minerální výživy rostlin a možnosti výroby chemických hnojiv. Potom inženýr Rudolf Diesel, konstruktér Dieselova motoru, který pohání traktory a další zemědělské stroje. Tyto dva pánové definitivně odstranili nebezpečí neúrody a hladu.“

autor: Michal Ježek
Spustit audio