25. února  2018 v 09:05  rubrika: Zprávy

Persekuce církví po únoru 1948 narůstala postupně

Komunistický převrat v Československu z února 1948 výrazně zasáhl i do života církví. Už 27. února, tedy dva dny po převzetí moci, zastavili komunisté vydávání většiny katolických periodik. Jako důvod byl uveden „nedostatek papíru“. A perzekuce dál sílila.

Ještě v období po únoru 1948 měly církve v Československu řadu členů, jak říká historik Martin Jindra z Ústavu pro studium totalitních režimů.  

„Máme údaje ještě ze sčítání obyvatelstva v roce 1950, kdy se k ‘bez vyznání’ hlásilo jenom přibližně půl milionu lidí, zatímco k Římskokatolické církvi 6,8 milionů, k Církvi československé 950 tisíc lidí a k druhé největší nekatolické církvi, k Církvi českobratrské evangelické, 400 tisíc lidí.“ 

V první fázi nevyhlásil komunistický režim otevřený boj proti náboženství, ale snažil se církve změnit k obrazu svému. 

„Zejména tu katolickou církev, která v té první fázi po únoru 1948 patřila k jeho hlavním nepřátelům, se snažil přetvořit, nebo ji v uvozovkách reformovat na katolickou církev národní. Snažil se toho dosáhnout odtržením církve a potažmo hierarchie od svého vedení ve Vatikánu, a to se mu nikdy tak zcela nepodařilo.“ 

V druhé fázi se v případě Římskokatolické církve režim snažil oddělit církevní hierarchii od řadových věřících. 

„Začal využívat institutu generálních a kapitulních vikářů, to znamená, že postupně začal jednotlivé biskupy internovat a později i věznit, a nahrazoval je loajálními osobami těch kapitulních a generálních vikářů, které byly mnohem ochotnější s tím režimem spolupracovat.“ 

Církevní politiku v té době formovala Komise pro církevní a náboženské otázky při Ústředním akčním výboru Národní fronty, které předsedal Alexej Čepička. Ta se například v květnu 1948 v Praze sešla s církevní delegací v čele s biskupem Štěpánem Trochtou. V archivní nahrávce Paměti národa vzpomíná jeho tehdejší poradce Josef Vlček na ústupky, které se režim na oko snažil udělat v oblasti církevního školství. 

Josef Vlček: „Dost dobře jsem prostudoval školské právo a když se páni snažili ukázat dobrou vůli, tak řekli: ‘My vám tedy uděláme výjimky ve státním školství, ale ne neomezeně, ale řekněme pro každou diecézi jedno gymnázium atd.’ A potom mě poslali na Hradě do nějaké budovy, kde jsem byl takřka zavřený, abych sedl a udělal návrh. Takže během necelého dne jsem musel udělat několik paragrafů zákona o výjimkách ze státního školství.“ 

Podle historika Martina Jindry podobná jednání ale pouze vytvářela prostor k tomu, aby si režim postupně mohl upevňovat své pozice. 

„K jejich ukončení definitivně došlo v březnu 1949, kdy biskupové na svém jednání ve Starém Smokovci nalezli odposlouchávací zařízení, což vyvolalo otevřený konflikt mezi arcibiskupem Beranem a představiteli komunistického státu.“ 

V roce 1949 režim začal připravovat proticírkevní zákony. 

„Zejména dva z nich – Zákon č. 217 o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a Zákon č. 218 Sb./1949 o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností, které potom nadále umožňovaly komunistickému režimu ovládat církve ještě v mnohem větší míře. V tom zákoně o hospodářském zabezpečení církví byl použit institut tzv. státního souhlasu, kdy každý duchovní k tomu, aby mohl vykonávat duchovenskou službu, potřeboval státní souhlas, takže to byl samozřejmě významný regulační prvek toho komunistického režimu.“ 

Na počátku 50. let už režim připravoval velké politické procesy s katolickou církví. 

„Jmenujme alespoň dva: Machalka a spol. a Zela a spol. Bylo také potřeba eliminovat vliv řeholí a řádů, takže v dubnu 1950 byla spuštěna známá Akce K (Akce Kláštery), kdy byly likvidovány mužské kláštery, a potom přes léto 1950 následovala i akce, při které docházelo k rušení ženských klášterů. Potom ti řeholníci a řeholnice byli internováni v internačních táborech.“ 

Od roku 1952 už pak režim otevřeně deklaroval boj proti náboženství jako takovému a jeho represe začaly ještě výrazněji než dříve dopadat také na nekatolické církve. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas