Píseň písní jako umělecká inspirace
Píseň písní patří mezi nejkrásnější knihy Bible. Ctěna je v židovské i křesťanské tradici a dříve byla dokonce považována za jednu z nejsvatějších knih. A to přesto, že se v ní opěvuje vášnivá láska mezi mužem a ženou. Jak k Písni písní přistupovali učenci a jak inspirovala umělce, to vše ukazuje výstava v Galerii Roberta Guttmanna.
Takto se šir-ha-širim – neboli Píseň písní - čte v aškenázském ritu v předvečer šabatu při svátku Pesach a takto ji uslyšíme i přímo ve výstavních prostorech Galerie Roberta Guttmanna, kde doprovází výstavu ilustrací inspirovaných Šalomounovou písní:
Michal Bušek: „Píseň písní patří mezi tzv. Megilot, tedy Pět svátečných svitků, které se vztahují k židovským svátkům. Také se traduje, že poprvé byla Píseň písní čtena na hoře Sinaj, při exodu.“
Vysvětluje kurátor výstavy Michal Bušek z Židovského muzea v Praze. První část výstavy se zabývá historickým významem Písně písní a tím, jak byla v minulosti vnímána. Její přijetí mezi svaté knihy totiž vůbec nebylo samozřejmé. Ani slovo o Bohu a víře, zato plno metafor vášnivé milostné poezie:
Ukázka: ...Pojď můj milý, vyjdeme do polí, přespíme pod širým nebem, za úsvitu sejdeme do vinic, spatříme, jak vinná réva kvete, jak rostou její výhonku, tam ti dám všechnu svou lásku…
Za to, že se překrásná milostná poezie stala součástí svatých knih, vděčíme rabimu Akivovi z 1. století, protože ten milostnou poezii v písni nehledal a nenašel. Pokračuje opět Michal Bušek:
Michal Bušek: „Byla kolem toho velká diskuse. Rabi Akiva přišel s prohlášením, že Píseň písní je ze svatých spisů ten nejsvatější. Nesmí se prý k tomu přistupovat doslovně. Ale že je nutné za tím vidět alegorii. Tou alegorií je vztah mezi Hospodinem a lidem Izraele. A to se tradovalo celý starověk a středověk.“
Změnilo se to za osvícenství a hlavně na přelomu 19. a 20. století. Píseň písní se začala číst tak, jak je napsána. Přestaly se v ní hledat náboženské jinotaje a umělci se nechali inspirovat krásou poezie. A to i výtvarníci, u nichž bychom biblické motivy nečekali, například Salvátor Dalí, Toyen nebo František Kupka. I jejich ilustrace můžeme spatřit na aktuální pražské výstavě:
Michal Bušek: „Toyen a František Kupka jsou příklady osvobozujícího přístupu k Písni písní, kdy se oprošťovali od všech teologických a alegorických přístupů, jejich kresby jsou hodně erotické, provokativní, chtějí co nejvíc zdůraznit, že Píseň písní má být vnímána doslovně jako text opěvující lásku muže a ženy a krásu vztahu a ženy.“
Dodává Michal Bušek. Výjimečný je také soubor tisků z dílny Josefa Portmana, který svými ilustracemi doprovodili Cyril Bouda nebo Milada Marešová. Výstavu doplňují i zcela nová díla, například od malíře a grafika Marka Podwala. Prohlédnout si je můžete do 12. března 2017.
