Po pětadvaceti letech končí v čele Starokatolické církve Dušan Hejbal

23. červenec 2016

Po pětadvaceti letech končí v čele Starokatolické církve Dušan Hejbal. Po pádu totality přebíral Starokatolickou církev v zuboženém stavu. Měla šest skomírajících farností. Teď, když z jejího čela odchází, má jich dvacet a živých. Dušan Hejbal, ale není jen biskup. Mnohé možná překvapí jako textař rockové hudby.

„Tohle byl takový ten začátek nové vlny. Tehdy vznikla písnička Co ty si zač? Když si poslechnete tu muziku, tak tam zní německá skupina Trio, to Casio, který tam dělá těch několik tónů, který umělo. Za prvé to musel být text úderný, přesně do těch tónů a do toho stylu, nesměl být moc závažný, ale já nejsem pro to dělat mělké texty. Takže ‚visím nad tebou v tramvaji a přemýšlím o tobě‘ znamená, že o někom přemýšlím.“

Vzpomíná Dušan Hejbal na rok 1984. Tehdy už byl třináct let knězem starokatolické církve. Ovšem – stejně jako tehdejší biskup starokatolíků – bez státního souhlasu.

„Dělal jsem pomocného dělníka, zedníka, provozáře na OPBH, pak jsem dělal parťáka u komunálních služeb Roztoky, dělali jsme plastbeton.“

Kněžskou činnost vykonával Dušan Hejbal za komunismu neveřejně:

„Ta služba byla taková, jak to situace umožnovaly.“

Z té doby má Dušan Hejbal také vzpomínku na nejzvláštnější místo, kde sloužil bohoslužbu:

„Sloužil jsem půlnoční v tramvaji, protože jsem samozřejmě dostal službu o vánoční noci. Lidé, kterým jsem sloužil a kteří se trochu méně báli, tak jsme se domluvili. Já jsem měl noční dvaadvacítku. Já jsem říkal, že v Břevnově už všichni vystoupí. Na Vypich a na Bílou horu už nikdo nejede, tak já bych začal bohoslužbu slova až tam a tam mám na konci asi patnáct minut, tak to všecko zvládneme a krásně jsme to zvládli.“

Biskup Starokatolické církve Dušan Hejbal

Pak přišla Sametová revoluce. Krátce po ní, v roce 1991, byl Dušan Hejbal vybrán za biskupa:

„Byl jsem zvolen, ne snad proto, že bych byl duchovně na výši, nebo že jsem byl dobrý, ale proto, že jsem byl jeden z mála, kdo neměl krycí jméno.“

Starokatolickou církev našel v zuboženém stavu:

„Tehdy bylo šest polomrtvých nebo skoro mrtvých farností. Dnes je dvacet farností a filiálních obcí. Jsou živé byť ne veliké. Dospěl jsem postupem času k názoru, že ono už to o masovosti dneska asi nebude a že možná to starokatolictví není o masovosti. Byť plný kostel, to je dobrý pocit samozřejmě, kdo by ho neměl rád…“

Starokatolická, stejně jako ostatní církve, řešila v uplynulém čtvrt století restituce, potažmo přechod z financování státem k tomu, aby je za třicet let uživily výnosy ze zrestituovaného majetku:

„Ty peníze se musí zreprodukovat, musí se investovat. O to se snažíme. Není to lehké, ale je to šance. Můj cíl byl vždycky, aby církev byla zabezpečena ne luxusně, ale aby byla zabezpečena tak, aby se za to dalo skromně žít a aby po třiceti letech ti, co přijdou po nás, já už tady asi nebudu, aby nám nenadávali, aby na nás vzpomínali s určitou vděčností.“

Na důchod ale po odchodu z postu biskupa Dušan Hejbal ještě nepomýšlí:

„Tak je to samozřejmě zlom v životě, ale nejsem ten typ, který by teď v parku začal krmit ptáčky. Víte, já když jsem byl zvolen za biskupa, tak jsem měl jednu jedinou podmínku, totiž, že zůstanu pražským farářem.“

A v duchovní správě také emeritní starokatolický biskup Dušan Hejbal i nadále zůstane. A třeba mu zbyde čas na otextování dalších písní.

Spustit audio