10. února  2018 v 09:05  rubrika: Zprávy

Postit se je možné nejen od jídla, ale třeba i od televize a internetu

Popeleční středa v litoměřické katedrále sv. Štěpána - udílení popelce - Foto: Jana Michálková

Popeleční středa v litoměřické katedrále sv. Štěpána - udílení popelceFoto: Jana Michálková

Popeleční středou příští týden začne čtyřicetidenní postní období, ve kterém se křesťané připravují na Velikonoce – tedy na největší svátky církevního roku. Jaký význam půst má, jaké mohou být jeho podoby a co se děje na Popeleční středu?

Smyslem půstu je ovládnutí těla a zvýšení duchovní aktivity. Půst se vyskytuje ve většině světových náboženství a má řadu významových rovin. O těch spirituálních a teologických mluví jezuita Jan Regner. 

Jan Regner: „Půst nás má vést k tomu, abychom si uvědomili, co je v našem životě opravdu důležité, odložili věci, které nás okrádají o svobodu a je to také příležitost se skrze nějaké sebezapření a újmu přiblížit k těm ideálům křesťanského života, které nám svým životem zanechal Ježíš.“ 

Psychologický pohled na půst nabízí psycholog a terapeut Michal Petr. 

Michal Petr: „Půst je, že si odepřete něco, na co jste normálně zvyklí. A ten zisk je v tom, že jste schopni si něco odepřít, ale zejména v tom, že měníte svůj návyk, že vytváříte prostor pro něco nového. Učíme se dívat na to, co se v nás objeví, když neděláme něco, na co jsme zvyklí. A nemusí to být půst jenom od jídla a pití, jak to často lidi vnímají, ale je to často v tom udělat něco jinak.“ 

Možnosti, jak se postit, jsou vskutku různorodé. 

Michal Petr: „Jedna moje kolegyně třeba říká, že teď bude držet půst od obrazovky, protože je na ní hodně připoutaná.“ 

A Jan Regner osobně to má následovně: 

Jan Regner: „Já jsem míval období, kdy jsem se snažil především upravit svůj jídelníček, což je často to nejprostší, ať už jde o újmu od masa nebo jsem se třeba snažil vyhýbat se sladkým pokrmům. Ale v dnešní době se stále víc a víc snažím vzít si předsevzetí z jiné oblasti, například postit se nejen od masa nebo od věcí, které jsou nějakou pochoutkou v tom našem jídelníčku, ale od nějakých věcí, které mě okrádají o mnoho času, takže se snažím být víc offline. To je, myslím, v dnešní době velké nebezpečí, které nás tu a tam vede k obrovskému mrhání časem.“ 

Popeleční středa letos připadá na 14. února. Spolu s Velkým pátkem patří v křesťanství ke dvěma dnům velkého postu.  

Jan Regner: „To, co je důležité na té středě, které říkáme postní nebo popeleční, je to, že všichni přicházíme na bohoslužbu, kde jsme označeni křížem z popela. Popel je znakem pomíjivosti, konečnosti našeho pozemského života, takže ten popel, který je odkazem na biblický obyčej už z židovské doby, je pro nás příležitostí, abychom si uvědomili, že budeme muset jednou skládat účty, že náš život jednou skončí a že bychom se měli snažit žít ho opravdu tak, abychom se za sebe jednou nemuseli stydět.“ 

O významu připomínání si naší smrtelnosti psycholog Michal Petr říká. 

Michal Petr: „Popeleční středa a vůbec ten symbol popelce je velmi hezký symbol, ale v posledku to vědomí toho, že umřeme, že jsme smrtelní, je něco, co by nás mohlo doprovázet nejen v tento konkrétní den a v tom velikonočním období, protože my nikdy nevíme, kdy umřeme. A často, když máme to vědomí, že ne někdy, ale že můžeme opravdu další den nebo dnes umřít, tak je to něco, co nám dává širší perspektivu, víc se díváme na věci, které jsou důležité, víc jsme vděční za život, který žijeme, a líp zvládáme denní situace.“ 

A jak pater Jan Regner dodává, bohoslužby jsou v postním období zaměřeny na tři oblasti. 

Jan Regner: „Postní úsilí bylo vždy spojeno nejen s lidským rozměrem nějakého sebezapření, ale také s modlitbou a almužnou. To jsou tři takové polohy. Když jsem nad tím mnohokrát uvažoval, tak se mi začalo zdát, že to jsou tři polohy našich vztahů: Vztah k sobě upravuje právě nějaké sebezapírání, sebeodříkání, kdy se snažíme najít zdravý vztah sami k sobě. Modlitba je pro nás především možností prohloubit vztah k Bohu a almužna je projevem milosrdenství vůči tomu, kdo potřebuje naši blízkost a pomoc. A tak si chceme uvědomit, že nejenom my máme nějaké potřeby, ale kolem nás jsou lidé, kteří potřebují někdy, abychom jim nějak pomohli, byli jim nablízku, abychom jim projevili milosrdenství.“ 

Vysvětluje jezuita Jan Regner. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas