12. března  2017 v 19:45  rubrika: Zprávy

Pozapomenutý malíř Robert Guttmann

Robert Guttmann - Foto:  holocaust.cz

Robert GuttmannFoto:  holocaust.cz

Výstavní galerie Židovského muzea v Praze nese jméno Roberta Guttmanna. Málokdo však ví, kdo se vlastně za tímto jménem skrývá.

„Rodiče měli dvanáct dětí…. Kolikáté jsem byl já, nevím přesně, snad šesté nebo sedmé,“ čteme ve vzpomínkách Roberta Guttmanna, svérázné postavy předválečné židovské Prahy. 

Robert Guttmann (1880-1942): Pamětní sešit z cesty do Lán na hrob Charlotte Garrigue Masarykové (1850-1923). 1. 5. 1928. Provenience: akvizice z roku 1999; nákup od soukromé osoby, Praha; předchozí vlastnická historie nedoložena. - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Robert Guttmann (1880-1942): Pamětní sešit z cesty do Lán na hrob Charlotte Garrigue Masarykové (1850-1923). 1. 5. 1928. Provenience: akvizice z roku 1999; nákup od soukromé osoby, Praha; předchozí vlastnická historie nedoložena.Foto: © Židovské muzeum v Praze

Narodil se 20. dubna 1880 v Sušici v rodině výrobce likérů. V rodném městě chodil do české židovské školy a v 15 letech přišel do Prahy. Navštěvoval zde obchodní školu, ale jak později napsal, pomýšlel i na dráhu synagogálního kantora a protože ho lákal sport, snil o olympiádě. 

Nejvíce však Roberta Guttmanna zaujalo malířství. Učil se v soukromé malířské škole a po svém také tvořil, nikoliv však v ateliéru. Jeho naivistické obrázky, které sám řadil k moderně „s nuancí k realismu“, vznikaly v kavárnách a barech, někdy přímo na ulici. Guttmann jimi nezřídka platil či je na místě prodával nebo daroval, a i proto se mnoho jeho děl nezachovalo. 

„Pražáci znají tu trochu potřeštěnou figurku s podivuhodně vysedlou bradou a habsburským dolním pyskem, s velikánskou sionistickou hvězdou v knoflíkové dírce, sem tam s nějakým papírovým řádem na prsou, s vlající kravatou, figurku groteskně spěchající po ulici,“ psal roku 1933 Karel Čapek o Guttmannovi ze Světového sionistického kongresu v Praze. Ta souvislost nebyla náhodná. 

Robert Guttmann: Zapalování chanukových světel, 1941. Olej na lepence, 29 x 17,5 cm - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Robert Guttmann: Zapalování chanukových světel, 1941. Olej na lepence, 29 x 17,5 cmFoto: © Židovské muzeum v Praze

Když si Robert Guttmann jako šestnáctiletý přečetl zakladatelské dílo židovského národního hnutí „Židovský stát“ Theodora Herzla, stal se jeho nadšeným příznivcem. Hned následujícího roku 1897 se pěšky vydal na první Světový sionistický kongres do Basileje a převážně pěšky putoval i na všechny sionistické kongresy až do roku 1925, mimo jiné opět do Basileje, Hamburku a Londýna. Jeho výstřednost mu působila potíže. Jak zaznamenal: „Pražští sionisté mne nutili, abych odložil svůj odznak, protože se báli, že můj zjev poškozuje vážnost sionismu.“ 

Na druhé straně Robert Guttmann měl své příznivce, kteří mu – v podstatě poutníkovi bez domova – pomáhali, poskytovali přístřeší. Svá díla, mimo jiné i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, Robert Guttmann poprvé vystavil v Praze roku 1928 a o dva roky později zde měl svou druhou, poslední výstavu. Byl to pro něj šťastný rok, protože tehdy mu pražská židovská obec poskytla i trvalé ubytování v ulici na Bojišti. Zde, pokud necestoval, obklopen svými obrazy, fotografiemi a deníky žil a maloval až do 16. října 1941, kdy byl prvním transportem Židů z Prahy poslán do ghetta v Lodži. Za necelý půlrok, 14. března 1942, tu hladem umírá. Pozítří od toho dne uplyne tři čtvrtě století. 

Autor:  Leo Pavlát

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace