Pravoslavní Rusové v Petrohradě uspořádali první mezinárodní soutěž skladatelů duchovní hudby
Pravoslavní křesťané slavili minulý víkend největší svátek liturgického roku: Velikonoce, svátky Vzkříšení Kristova. K těm u křesťanů východního obřadu neodmyslitelně patří duchovní písně. Jejich kultura ale v době budování komunismu značně upadla. O její vzkříšení se snaží první ročník Mezinárodní soutěže skladatelů pravoslavné hudby Romanos Melodos - konal se v Sankt Petěrburgu a opravdu bylo co slyšet i vidět.
Závěrečné večery ve velkém sále petrohradské filharmonie otevřel mužský sbor Valaamského kláštera řízený Alexejem Žukovem. Cílem festivalu a soutěže ale není věrná reprodukce staré církevní hudby, nýbrž uvedení nových autorů.
Do prvního ročníku se jich přihlásilo téměř tři sta. Porota vedená slavným skladatelem Alexejem Rybníkovém, mimo jiné autorem rockové opery Junona a Ávos, jejich kompozice posuzovala celý rok. Hlavní cenu získala Natálie Varlamová z Kazaně:
„Církevní hudba byla vždy pro člověka základem všeho, i akademické vážné hudby. Připomenu třeba Johanna Sebastiana Bacha. To platí i pro ruskou hudbu. V minulosti mohli Rusové slyšet takovou hudbu jen v kostele a tam se naučili zpěvu. Duchovní hudba je základní potřeba duše.“
Tento způsob rozmlouvání s Bohem podle skladatelky Natálie Varlamové může modernímu člověku pomoci v jeho problémech.
„Když vidíme, jak se svět stal hrubým a krutým, vzniká v lidech přirozená potřeba vrátit se ke svým kořenům a k tradici, kterou jsme už téměř ztratili. Bez ní totiž přestáváme být lidmi. Středověký člověk v této tradici přirozeně žil a rozvíjel ji, u nás se ale něco porouchalo a my se teď na těchto úlomcích pokoušíme na něco rozpomenout a něco vzkřísit.“
Návrat k tradici není jen pochopitelným postupem starší generace autorů, ale také té nejmladší. Cenu sympatií poroty si odnesl 22-tiletý Ivan Titov z Běloruska. I za to, že se nesnaží církevní hudbu modernizovat za každou cenu.
„Ve staré Číně zaživa pohřbívali skladatele, kteří se odklonili od hudebního kánonu. Osobnost člověka se bez hudby neutvoří. Mladí lidé by proto měli být vychováni dobrou hudbou a duchovní hudba je vzorem dokonalosti."
Organizátorkou, producentkou a duší festivalu i prvního ročníku mezinárodní soutěže je bývalá primabalerína a ředitelka opery a baletu Petěrburské státní konzervatoře Natálie Orlovová.
„Zabývám se duchovní hudbou, protože jiná hudba - stejně jako literatura - už mě nepřitahuje. Umění – to jsou schody v duchovním rozvoji člověka – knihy, hudba i divadlo. Já už jsem po těch schodech vystoupala a nemá smysl se vracet. Korunou toho všeho je totiž duch, duchovní hudba – to je jediné, co mě zajímá.“
Natálie Orlovová se proto snaží očistit církevní hudbu od nánosu minulých dob: od amatérské lidové tvořivosti i politických zásahů. Založila proto Akademii pravoslavné hudby:
„Dvacáté století nám bohužel silně uškodilo. S odborníky - hudebními vědci teď po drobečcích shromažďujeme, to co zbylo. Specialistů je ale velmi málo. Skladatele musíme naučit původním harmoniím, práci se starými texty a uvést je do problematiky jednotlivých století. To víte, v kostelech stejně jako v divadlech nebo filharmoniích narazíte na velké rozdíly v úrovni.“
Do druhého ročníku se skladatelé církevní hudby mohou hlásit už od května. Porota jejich díla vyhodnotí za dva roky.
