Před 70 lety byl na pražského arcibiskupa vysvěcen vězeň dvou totalitních režimů Josef Beran
70 let ve čtvrtek uplynulo od vysvěcení Josefa Berana na arcibiskupa pražského. Tento pozoruhodný muž byl vězněm nacistického i komunistického režimu, byl vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau, v letech 1949–1963 ho protiprávně na různých místech internovala StB. Věřící si výročí jeho svěcení připomněli v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha.
Josef Beran byl na pražského arcibiskupa vysvěcen 8. prosince 1946 v den svátku Neposkvrněného početí Panny Marie. V den tohoto výročí i svátku byla pražská katedrála plná lidí.
„Dnes je to již přesně 70 let, kdy Josef Beran byl vysvěcen na pražského arcibiskupa.“
Jaká byla cesta Josefa Berana ke kněžství, vypráví Jaroslava Vodičková z Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Josef Beran si zpočátku přál být lékařem, nechtěl jít na kněze a myslel si, že toho povolání není hoden, tak bylo pro něj výjimečné. A jeho profesor náboženství, který zároveň vyučoval na teologické fakultě si ho zavolal a ptal se ho, kam budou směřovat jeho další kroky, a on říkal, že zřejmě k medicíně. A profesor mu odpověděl: No to jste mě zklamal, já jsem pro Vás měl spíš jiné plány, myslel jsem si, že byste šel do Říma studovat teologii a stal se knězem, protože ve Vás vidím dobrého kněze, máte charakterové vlastnosti a píli a snahu. Myslím si, že byste byl dobrý kněz. A Berana to nadchlo, on to volání cítil, jen si nebyl jistý. A potom vstoupil do semináře a byl poslán do Říma na studia.“
Jako kněz a následně jako arcibiskup se opravdu osvědčil a komunisté se ho snažili odstranit.
„Bylo to potom, co byl propuštěn z internace, komunisté se ho chtěli zbavit, protože věděli, že jeho obliba mezi lidem je veliká. Chodily za ním davy, navštěvovaly ho, přestože ho nakonec přesunuli do Radvanova, který byl těžce přístupný, tak ty zástupy byly obrovské. A tak je napadlo, že by ho mohli poslat do Říma, aby si tam převzal své kardinálské insignie, ale že už mu nedovolí návrat zpátky.“
Kardinála Josefa Berana se mocní báli i po jeho smrti, a tak dodnes není pohřben v pražské katedrále, jak si přál. Komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti, papež Pavel VI. poté rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů a svatého Petra v kryptách chrámu sv. Petra v Římě.
„Když zemřel 17. května 1969, tady už se rozbíhala normalizace. Předtím se opravdu všichni velice snažili, ať už to byli naši biskupové, nebo Svatý stolec, hovořili s naší vládou, žádali je, aby našli nějaký způsob, aby kardinál, který už byl velice těžce nemocný, se mohl vrátit domů. Nepodařilo se to, protože československá rozvědka napsala takovou analýzu pro naši vládu, že kdyby se Beran vrátil a zemřel, tak by tady byly větší demonstrace než za Palacha, čehož se všichni obávali. Takže nakonec, když Beran zemřel, se tedy u nás tvářili, jako že se nic neděje, že o ničem neví, a přestože papež je několikrát vyzval, aby převezli svého arcibiskupa kardinála do vlasti a pohřbili ho ve Svatovítské katedrále tak, jak si sám přál, nereagovali. Papež se nakonec rozhodl proti všem zvyklostem, že Beran bude pohřben v centru křesťanstva v bazilice svatého Petra mezi papeži a tam dlí dodnes.“
2. dubna 1998 byl zahájen proces blahořečení Josefa Berana. Jeho současný stav popisuje Stanislava Vodičková takto:
„My jsme zatím jako historická komise prošli všechny archivy, kde si myslíme, že by něco mohlo být. Našli jsme samozřejmě spoustu materiálů, které teď třídíme podle důležitosti, vybíráme ty dokumenty, které jsou důležité pro proces, myslíme si, že tak do polovičky příštího roku by měl být proces tady u nás v místní arcidiecézi ukončen a potom by byl poslán do Říma.“
Kardinál Beran se zapojil i do práce 2. vatikánského koncilu.
„Kardinál Beran po svém příjezdu do Vatikánu ještě stihnul závěr 2. vatikánského koncilu, kde promluvil o svobodě svědomí a říká tam to, že pokud je svoboda svědomí nějakým způsobem potlačována, lidi to pokřivuje. To je to gró. Vyzývá všechny vlády, aby přestaly perzekuovat katolickou církev, aby kněžím dovolili sloužit lidem, aby dovolili vychovávat děti ve víře, aby znovu byla povolena společenství řeholníků a sester. Bylo to velmi bouřlivě přijato na 2. vatikánském koncilu a bylo to zásadní pro změnu pohledu Svatého stolce na různé režimy.“
Ve svém projevu O svobodě svědomí se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa.
„On při tom vzpomínal, že v našem národě ty události kolem Jana Husa a ta násilná rekatolizace v dalších staletích přinesla pokřivení českého národa a takovou jizvu, která se nikdy nezhojila. A to se potom promítá do vztahu společnosti k církvi.“
Papež Pavel VI. u úmrtního lože kardinála Berana řekl: „Je pro vás příkladem. I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo.“ A na ještě horké čelo kardinála vtiskl polibek.