Přijímání rozvedených katolíků žijících v novém vztahu
Německá katolická církev v některých případech povolí svaté přijímání i rozvedeným. Oznámili to 1. února němečtí katoličtí biskupové. Reagovali tím na papežův spis „Amoris laetitia“ z loňského dubna, který pojednává o manželství, partnerství, sexualitě, rodičovství a rodině. Papež v něm vyzýval k tomu, aby duchovní „naslouchali a měli otevřené srdce“. List vzbudil v církvi ohlas a reagovali na něj biskupové z mnoha zemí.
Manželství patří v katolické církvi mezi 7 svátostí. Podobně jako křest nebo svátost kněžství. Manželství je slib muže a ženy, který si dávají před Bohem. A z tohoto důvodu je nerozlučitelné. I proto lidé, kteří se rozvedou a znovu uzavřou nový svazek, nemají přistupovat ke svátostem. Především ke svatému přijímání. Katolická církev neuznává rozvod, ale anulaci manželství, což znamená, že prohlásí svazek od začátku za neplatný.
K situaci se v listu Amoris laetitia vyjádřil papež František, který nabádá duchovní k většímu pochopení pro lidi v různých životních situacích.
Albert Peter Rethmann: „Němečtí biskupové se orientují podle toho, co napsal papež. A důležité je, že to není ani laxní ani rigoristický postoj. Důležité je, že chtějí rozlišovat a pomáhat lidem, kteří jsou v této situaci rozchodu a nového manželství.“
Vysvětluje teolog Albert Petr Rethmann. Němečtí biskupové vybízejí k prohlubování manželské a rodinné spirituality a v některých případech dovolují přijímání eucharistie lidem rozvedeným a žijícím v nových občanských svazcích. Jak bude toto nařízení měnit současnou praxi?
Albert Peter Rethmann: „Papež právě nezdůrazňuje dogma a němečtí biskupové nezdůrazňují dogma, ale chtějí dávat věřícím signál, že chtějí brát vážně jejich životní situaci. Právě proto je to zajímavé, že nevytvoří žádnou kazuistiku, čili žádné pokyny, co smějí a nesmějí, v kterých situacích smějí chodit ke svátostem a kdy ne. Ale zdůrazňují, že rozhodující je rozhodnutí věřících samotných, čili rozhodnutí věřících.“
Jak se tento spis odrazí v životě českých katolíků? Otázka pro generálního sekretáře České biskupské konference Stanislava Přibyla.
Stanislav Přibyl: „Manželství je svazek nerozlučitelný a je třeba hledat určité situace, za které se s tím dá něco dělat. Musíme rozlišit dvě roviny: jednu všeobecnou a jednu konkrétního doprovázení. A ty mohou být velmi rozdílné. To konkrétní doprovázení není něco, co se dostane do medií, protože to je většinou pod rouškou zpovědního tajemství. Já myslím, že to, co přináší diskuze po Synodu o rodině, se děje, protože naším úkolem není někoho odsuzovat, ale zprostředkovávat Boží milosrdenství.“
Je tedy možné očekávat, že i ČBK vydá podobné doporučení jako němečtí biskupové?
Stanislav Přibyl: „My v Česku ještě nejsme tak daleko, abychom mohli vydat takového stanovisko s určitou autoritou. Ale jsme ve fázi rozlišování. ČBK se tím na plenárním zasedání zabývá a sleduje podněty z okolních zemí. Řekl bych, že na úrovni doprovázení ve zpovědnicích se tím kněží zabývají. A vztah mezi kajícníkem a zpovědníkem je trošku jiný, než může být oficiální vyjádření církve.“
Ne pro všechny je ale změna této praxe přijatelná. Například kardinál Gerhard Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, se domnívá, že místní biskupové nemohou subjektivně interpretovat učení církve.
Albert Peter Rethmann: „To nové myšlení papeže by mělo být inspirací pro světovou církev všude. A jsem přesvědčen, že církev se stane partnerem pro lidi v konfliktních situacích jenom v případě, když neodsuzuje a posuzuje situaci a zkusí rozumět, co se stalo. Když zkusí rozumět, proč se lidi rozhodli rozcházet a proč žijí v situaci, ve které žijí.“
Uzavírá teolog Albert Peter Rethmann. Němečtí biskupové současně zdůrazňují dobrou přípravu na manželství a velký akcent kladou také na podporu skupin sdružujících manžele a rodiny při farnostech a církevních hnutích.
