Přírodní hřbitov má být otevřený duchovní prostor

Dnešní trendy jsou jasné. Asi 76 % všech zemřelých je u nás zpopelněno. 60 % kremací je bez obřadu a jednu pětinu uren si pozůstalí vůbec nevyzvednou. Trojice studentek má osobní zkušenost s tím, že pohřby v krematoriích jsou spíš odstrašující. A právě to je vedlo k založení sdružení Ke kořenům, říká za ně Blanka Dobešová, studentka environmentálních studií.

„My věříme, že pohřby mohou být pěkné a smysluplné události, které jsou šetrné jak k pozůstalým, tak i k přírodě.“

Rozhodly se proto, že založí první přírodní hřbitov v Česku. Nazvali ho Les vzpomínek.

„Zakládáme ho s tou myšlenkou, že to má být otevřený duchovní prostor, kde se pak můžou odehrát obřady posledního rozloučení, jak křesťanské, tak třeba buddhistické. Pro dnešní duchovní pohřební prostor je velkou výzvou spojit ten prožitek pozůstalých. A ukazuje se, že právě ten přírodní prostor se k tomu skvěle hodí.“

Vhodné místo pro Les vzpomínek našly na okraji Prahy. V Ďáblicích vzniká jako součást klasického hřbitova. A je to skutečně les. Urny z přírodního materiálu by tam měly být uloženy pod kořeny stromů a na louce se tu jednou budou pohřbívat i celá těla. Blanka Dobešová mě tam zavedla.

Vhodné místo pro Les vzpomínek našly na okraji Prahy. V Ďáblicích vzniká jako součást klasického hřbitova. A je to skutečně les. Urny z přírodního materiálu by tam měly být uloženy pod kořeny stromů a na louce se tu jednou budou pohřbívat i celá těla. Blanka Dobešová mě tam zavedla.

Teď jsme prošli vstupní branou a Les vzpomínek už začíná tady hned zkraje?

Blanka: „Je to vlastně ústřední část toho hřbitova a tady už můžeme vidět i dva velké smuteční buky. Za nimi vedou aleje lip, které ohraničují ten prostor.“
Tohle je záměr, že si prošlapáváme cestičku kapradím?

Blanka: „Ne tady je plánovaná cesta.“

Ty jo. Srnky. Kde se tady berou… na hřbitově?

Blanka: „To je zajímavé, srnky jsem tady ještě neviděla.“

Taky součást terapeutického efektu?

Blanka: „No, to teda.“

Zázrak na prvním ekologickém hřbitově.

Blanka: „Radši říkáme přírodní hřbitov. Kremace totiž není moc ekologická.“

Přírodní proto, že ty urny jsou hned pod stromem bez toho náhrobku…?

Blanka: „No a je to i odkaz na celou tu filozofii přírodního pohřebnictví, že vlastně ctí ten princip smrti v přírodě, kdy smrt má v přírodě nenahraditelnou roli, dává odejít tomu starému, a tím dává vzniknout novému životu. Což se vlastně děje i na tom přírodním hřbitově… Kdykoliv sem pozůstalí přijdou, tak právě můžou jít přímo k tomu památečnímu stromu, kde bude ten jejich zemřelý uložený, respektive jeho popel. A nebo můžou jít k ústřednímu uměleckému dílu a tam zapálit svíčku.“

Nebo můžou jako my jenom postát a nechat se ozařovat tím sluncem, které prosvítá stromy, tím pádem to má taky v něčem symbolický význam.

Blanka: „No, teď je to tady hodně půvabné, až se těžko hledají slova, co to všechno může v lidech vyvolávat.“

První přírodní hřbitov u nás by měl začít fungovat na jaře. Kdy podnítí vznik dalších, to je ve hvězdách. V západní Evropě, zejména v Německu a Velké Británii, jsou sice přírodní hřbitovy už rozšířené, v Česku ale poslední místa odpočinku zřizují pouze obce a církve, které se alternativní způsobu pohřbívání většinou brání.

Sdružení Ke kořenům vytváří kromě přirozeného hřbitova také rituály posledního rozloučení, které stmelují komunitu pozůstalých, jak dodává Monika Suchánská.

„Ke kořenům znamená ke kořenům blízkých vztahů. Každý se může zapojit do přípravy pohřbu svým vlastním způsobem, uvázat kytici, vytvořit urnu, ušít rubáš či připravit smuteční hostinu. Společně vytvoříme jedinečnou vzpomínkovou slavnost.“