Proč byly ve středověku židovské dívky vzdělanější než křesťanské?
Bývaly doby, kdy lidé poznali Žida podle toho, že má na nose brýle. Jistě to nějak souviselo se skutečností, že v židovském prostředí hrálo od nepaměti významnou úlohu čtení knih a vzdělání. Jak to bylo s židovskými školami ve středověku? A byli tehdy Židé vzdělanější než křesťané? O tom s historičkou Evou Doležalovou hovoříme v posledním díle našeho letního seriálu.
Mezi vzděláváním v židovském a křesťanském světě existovaly paralely, jen ta probíraná látka byla odlišná, vysvětluje Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky:
„Židé měli své ješivy, školy, kde bylo možno získat řekněme rabínské vzdělání. Víceméně to znamenalo pro ty jednotlivé kandidáty, že dlouze studovali v domech svých mistrů, než se posunuli do jiného centra, kde mohli získat další a další vzdělání.“
Co se ale od křesťanského světa zřejmě lišilo, byla vzdělanost žen a dětí: „Z důvodu, že se dívky a ženy modlily zvlášť, a přeci jenom se vyžadovala určitá gramotnost, očekává se, nebo předpokládá, že židovské ženy byly alespoň částečně, ne-li plně gramotné, a že své děti alespoň do věku sedmi let, což je zase ta mystická hranice jak u křesťanů, tak u Židů, kdy se z dítěte stává malý dospělý, nebo člověk, který je už tou komunitou vnímán jako plnohodnotný, tak alespoň do těch sedmi let se o ně staraly a pravděpodobně je v této souvislosti také vzdělávaly, alespoň k tomu je vedly, aby se uměly pomodlit a aby si uměly modlitbu také přečíst. Čili nějaké takové úplně základní, nechci říct triviální či primitivní, vzdělávání získávaly pravděpodobně už od své matky.“
Standardně se uvádí, že průměrná vzdělanost byla u Židů vyšší než u křesťanů.
„Ale je to velmi ošidné. Jednak protože židovské komunity byly menší a to, co my známe, je také menší vzorek židovské populace. A za druhé, ono se to mění s časem. Křesťané ve 14. století pochopili, že chtějí-li uspět, a protože se svět byrokratizoval nejen ve 20. století, ale už od století třináctého, tak pochopili, že minimálně základní dovednosti jako čtení, psaní a počítání potřebují nejen muži, ale i dívky, a tak se setkáváme alespoň v měšťanském prostředí i s lidmi, kteří běžně umějí číst psát počítat, a to nejen s muži, ale i ženami, které třeba vedou živnost po svém manželovi, pokud ovdoví.“
Co se týká židovské komunity, problém je, že písemné prameny se zachovaly zejména o elitách, říká Eva Doležalová:
„My vlastně téměř nic nevíme o chudých Židech, kteří v té obci museli také být, ale kteří se zkrátka těmi písemnými prameny aspoň na práh raného novověku úplně ztrácejí. Nejsme o nich schopni říct ani to, z čeho žili, zda žili z milodarů nebo zda byli pomocnými námezdními dělníky nebo služebníky v domech těch bohatších Židů, ani to, jestli alespoň tu základní gramotnost, tedy to, že byli schopni přečíst modlitbu, měli.“
Vědí dnes lidé o Židech více než před dvaceti lety? A který Kafkův kamarád psal své knihy slepeckým písmem? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
