Projekt na vybudování pietního a studijního místa na nádraží Praha-Bubny
Na bubenském nádraží v pražských Holešovicích by mohl v budoucnu vzniknout památník připomínající tragický osud desetitisíců Židů, kteří byli odsud za války transportování do terezínského ghetta a odtud většinou do vyhlazovacích táborů na východě.
„Daleká cesta“ – tak se jmenuje film režiséra Alfreda Radoka z roku 1948. Tento válečný obraz českého holokaustu dnes patří ke zlatému fondu národní kinematografie. Od jeho premiéry prošlo téma židovských válečných příběhů mnoha proměnami. Ti, co přežili, až na malé výjimky mnoho let po válce mlčeli. Většinou až do chvíle, kdy se jejich děti začaly ptát. Minulost se vracela.
Roku 1985 byl uveden nepřekonatelný filmový monument „Šoa“ francouzského režiséra Clauda Lanzmanna. Následovaly další tisíce dokumentů po celém světě, hrané filmy, vzpomínky, výpovědi, divadelní hry, vznikaly skvěle vymyšlené památníky... Podle některých názorů až nadměrná pozornost věnovaná tématu šoa, zejména v televizi, vedla k jeho jisté devalvaci. Může-li ovšem zdevalvovat drama, které se svou velikostí dá srovnat snad jen s příběhy biblickými.
Dnešní doba je časem zlomu epoch i generací. Živí pamětníci odcházejí. Válka se stává podobenstvím. Je čas hledání nového dialogu s odkazem dramatu nedávno prožitého.
Praha má svůj unikátní pietní prostor v Pinkasově synagoze. Jména desetitisíců českých a moravských Židů, kteří se po válce nevrátili domů, pokrývají stěny. Jsou zde vepsány v barvě krve a jejich množství nebere konce.
Je však s podivem, že hlavní město, které za války opustila jedna ze tří dominantních kulturních komunit, dosud nemá stálé místo, které by o varujících příbězích vypovídalo.
Dalekou cestu v Radokově filmu, ale i ve skutečnosti nastupovalo na sto padesát tisíc deportovaných Židů. Její počátek byl na pražském nádraží Bubny. České dráhy, které objekt vlastní, dospěly k chvályhodnému kulturnímu rozhodnutí. Objekt dnes málo používané stanice bude dlouhodobě zapůjčen jako prostor pro nový památník a vzdělávací centrum. Záměr předpokládá zřízení komunikačního centra historie, v němž by bylo možno vést veřejný dialog nad otázkami minulosti i stigmaty dneška.
Jednání o pronájmu nádraží a jeho přetvoření pro památník historie se ujala nově založená obecně prospěšná společnost „Památník šoa Praha“. První veřejná prezentace celého záměru, spojená s krátkodobou tematickou výstavou, se připravuje již pro nejbližší měsíce.
Obecně prospěšná společnost „Památník šoa Praha“ se pokusí postupně uhradit nezbytné náklady z evropských zdrojů. Pokud vše půjde dobře, potom by se s podporou evropských grantů měla stanice přebudovat v kulturní multifunkční objekt v příštích třech až pěti letech. Sedmý pražský obvod by tak získal významné kulturní zařízení. Nabídlo by neustále se proměňující srovnání historie s naší současností, poznání pro celé rodiny, školy, i zamyšlení pro nahodilé hloubavce.
Vše je teprve na počátku. Samo nádraží teď čeká daleká cesta, aby se proměnilo v moderní centrum nové městské zástavby. Věřme, že nebude nekonečná.
Autor je filmový dokumentarista a realizátor řady multimediálních projektů pro výstavy a muzea.
