První židovský historik ve střední a východní Evropě David Gans žil v Praze, jeho kronika letos vyšla v češtině
Rudolfinská Praha se doslova hemžila pozoruhodnými učenci, nejen křesťanskými, jako byl Tycho Brahe nebo Johannes Kepler, ale také židovskými. Žákem proslulého rabiho Löwa byl David Gans, česky „husa“, matematik, astronom, astrolog i historik. Jeho náhrobek na Starém židovském hřbitově v Praze do dnešních dnů poznáte právě podle reliéfu husy. Hebraistka Jiřina Šedinová přeložila Gansovo přední dílo Ratolest Davidova a také vydala jeho monografii.
První židovský historik ve střední a východní Evropě. I tak by se dal charakterizovat pražský učenec David Gans. Jeho kronika je z mnoha důvodů jedinečná, jak říká její překladatelka Jiřina Šedinová:
„Kronika Cemach David čili Ratolest Davidova je unikátní dílo, které vzniklo v aškenázské oblasti v období renesance. Je to první kronika, první historické dílo svého typu, které zde bylo vytvořeno. Vyšla roku 1592 v pražské tiskárně Gersonidovské. Dosud se v aškenázské oblasti jak studium dějin, tak jejich zpracování a publikace nesetkávaly s nějakým příznivým postojem rabínských autorit. To byla sekulární disciplína, která zatěžuje židovské čtenáře, a ubírá čas, který by měl být věnován studiu Tóry, Halachy, atd. Tedy předmětům, nebo tématům, která byla pro tu existenci židovských obcí podstatná z toho nábožensko-právního hlediska.“
Ratolest Davidova popisuje dobu od stvoření světa do roku 1592 a má dvě samostatné části.
„První díl je židovská kronika, druhý díl kronika světová. Tak jak říká v předmluvě, že věnuje každé z této oblasti samostatný díl, aby věci Boha živého nebyly smíšeny se záležitostmi suché trávy. A ta suchá tráva – to je tedy ten okolní svět. A to je, dá se říci, taková omluvná formule, kterou směroval k případným kritikám ze strany rabínských autorit, proč se zabývá takovouto oblastí studia, která není k ničemu.“
David Gans hledal svou inspiraci také v německých kronikách 16. století.
„V každém případě i toto patří k jeho prvenství v aškenázské oblasti, že čerpal z děl nežidovských autorů, jejichž informace samozřejmě srovnával s informacemi, které měl od židovských kronikářů, pakliže se nějak setkaly. A hodnocení tak šalamounsky celkem nechával na čtenáři. Vždy postavil určitá tvrzení vedle sebe a čtenáři, vyber si z toho, co chceš!“
V jedné oblasti byl David Gans následovníkem italsko-židovského historika Azaria dei Rossi.
„Azaria zavedl renesanční metodologii italské humanistické školy, to znamená citování autorů a odkazy na ně, to znamená poznámkový aparát svého druhu. Gans to od něj převzal a v té jeho kronice je skutečně perfektně uplatněný tento způsob, protože měl tolik látky, že nebylo možné zpracovat ji v celku, od stvoření světa do své doby. Takže jak v tom dílu věnovaném židovským dějinám, tak v té světové kronice druhého dílu dělal to, že zpracoval kraťoučké odstavce, které vždy nějak přiblížily nebo charakterizovaly určitou událost, anebo nějakou postavu a podobně. A odkázal. Jak najdeš u... A pak je tam autor, popř. i název jeho díla.“
A jaké měla Ratolest Davidova ohlasy u čtenářů?
„Zřejmě si získala čtenáře poměrně brzy. Samozřejmě nevíme, jak se prodávala, neznáme ani, v jakém nákladu vyšla. Ale důležité je, že se určitě četla a byla úspěšná. Přesně za 100 let, 1692 vyšlo druhé vydání, tentokrát v Německu, ne v Praze, a hned za několik let po tom 2. vydání vyšel překlad do jidiš. Takže ten text byl zpřístupněný i čtenářům, kteří neuměli hebrejsky. Pak následovala řada dalších vydání, celkem až do dneška i s tím prvním vydáním vyšla Gansova kronika hebrejsky 17x.“
David Gans nechtěl své čtenáře jen poučit, ale také pobavit. Jeho dílo je zajímavé svižným a poutavým stylem a občas i téměř senzačním obsahem.
Existují ještě izraelské „kibucy“? A kdo uměl ve starém Izraeli psát? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
