Půst desátého tevetu
Na nadcházející čtvrtek 5. ledna připadá podle židovského kalendáře půst desátého tevetu. Více k němu v příspěvku rabína Daniela Mayera.
Půst připadající na 10. den měsíce tevet podle židovského kalendáře, je jedním ze čtyř postů, o nichž se v osmé kapitole své knihy zmiňuje prorok Zecharjáš. Prorok o nich tvrdí, že se změní ve veselé, radostné a sváteční dny. Na naši otázku, kdy se tak stane, obdržíme odpověď, že tuto metamorfózu můžeme očekávat teprve s příchodem Mesiáše.
Desátý tevet je jedním z historických postů, kdy si Židé připomínají počátek obléhání Jeruzaléma vojsky babylónského krále Nebúkadnesara II. v lednu roku 588 před občanským letopočtem. V chladných lednových dnech začíná první tragédie starověkého židovstva, která vrcholí o dva a půl roku později, devátého dne měsíce avu roku 586 zničením Šalomounova jeruzalémského Chrámu a závěrečnou deportací většiny jeruzalémských a judských obyvatel do babylónského zajetí.
Desátý tevet se hluboko zapsal do kolektivní paměti našich předků, a proto byl po zničení prvního Chrámu spolu s devátým avem ustanoven našimi učenci jako postní den. Konec prvního Chrámu byl sice velkou národní tragédií, ale ne trvalou. Po osmdesáti letech se babylónská říše stala minulostí a její území připadlo Peršanům. Perský král Kýros povolil Židům návrat z Babylónie do jejich vlasti a tito navrátilci postavili a zasvětili druhý Chrám, který vyvrátili až Římané roku 70 občanského letopočtu. Zkáza druhého Chrámu a následné vyhnání Židů do všech provincií římského impéria bylo tragédií mnohem větší, s níž se židovský národ dodnes těžce vyrovnává.
Konec druhého Chrámu je počátkem židovské diaspory. Diasporní evropské židovstvo bylo po následujících 19 století vystaveno diskriminaci, nesmyslným obviněním a nařčením, která nezřídka vyústila v krvavé pogromy. Veškeré středověké bezpráví, které nenávistníci na Židech páchali, však bledne ve srovnání s tím, čeho se dopustili na našem lidu němečtí nacisté a jejich přisluhovači během šesti let druhé světové války. Umučeno bylo na šest miliónů mužů, žen a dětí, z nichž u mnohých ani nevíme, kdy byli zavražděni.
V této souvislosti má půst 10. tevetu i aktuálnější význam. Po druhé světové válce stanovil Vrchní rabinát Izraele, že tento den bude dnem památky za všechny židovské oběti holocaustu, jejichž datum úmrtí není známo. Hebrejsky jej nazýváme Jom ha-kadiš ha-klali – Den všeobecného kadiše. V tento den je tradicí zapalovat svíce za duše zavražděných souvěrců a na jejich památku v synagógách pronášet modlitbu kadiš. Modlitbu za zemřelé, která je současně oslavou Hospodina – Boha živých.
Ačkoli během svých dějin židovský národ prošel smrtelnými zkouškami, obhájil své místo mezi živými. Proto často opakovaná slova „am Jisrael chaj“ – „národ Izraele žije“ jsou výrazem pevné víry v Toho, který život stvořil.
