Řecko a křesťansko-sociální mentalita

O Řecku se říká, že je kolébkou evropské demokracie. A přestože se antické pojedí vlády lidu značně lišilo od toho, co si pod tímto pojmem představujeme dnes, řeckou společnost stále silně ovlivňuje. Jedním z ústředních tzv. platónské filosofie bylo spravedlivé uspořádání obce jako podmínky pro rozvoj všeobecného blaha. Řekové proto od státu očekávají více, než je běžné ve většině evropských zemí, říká pravoslavný arcibiskup Kryštof, který v Řecku několik let žil.

„Řecký pravoslavný člověk se na stát dívá jako na instituci, která by mu měla zajistit jeho živobytí. Z jeho pohledu je stát povinován pomoci mu žít na této zemi co možná nejkvalitněji. A k tomu má dopomáhat církev v tzv. symfonii moci duchovní a světské. Je to vyjádřeno ve znaku římské a později byzantské říše: dvouhlavé orlice, kde jedna hlava představuje moc duchovní a druhá moc světskou. A nad tím vším se vznáší koruna s křížem, koruna Kristova.“

Křesťanská a antická tradice se v Řecku proplétají v podivuhodné symbióze. Podle statistik se hlásí až 98 % procent obyvatel země ke křesťanství v jeho pravoslavné neboli ortodoxní formě. I ti, kteří jsou jinak nábožensky vlažní, vnímají křesťanství jako součást své národní identity. A především velmi silně vnímají sociální akcent, který křesťanství přináší, domnívá se religionista Martin Chadima.

„V křesťanství můžeme vystopovat myšlenky propojení sociálně spravedlivé společnosti s tím, že Ježíš se stará o chudé, bezdomovce a sociálně vyloučené. Propojení důrazu antiky na ‘obec‘ s ideálem chudého Ježíše a s ideály marxistickými, které se projevily pokusem komunizovat v 50. letech řeckou společnost, mohou ukazovat na myšlení některých dnešních Řeků, že nejenom prací je člověk živ, ale i dalšími věcmi.“