Reformátor vězeňství František Josef Řezáč byl katolický kněz

17. prosinec 2016

Rozdělení vězňů podle závažnosti trestných činů – i to bylo jedno z přání českého reformátora vězeňství Františka Josefa Řezáče. U jeho hrobu na Olšanských hřbitovech se každý rok na Den českého vězeňství koná pietní vzpomínka.

Prší a z přilehlé ulice jsou slyšet tramvaje a stavební práce, přesto je tady na Olšanském hřbitově zvláštní klid. Kolem opraveného hrobu Františka Josefa Řezáče je shromážděno pár desítek lidí z vězeňské služby. Modlitbou a krátkými proslovy si připomínají katolického kněze, který v Praze působil v druhé polovině 19. století. Pro vězeňskou službu je inspirací dodnes. I ve vězni totiž viděl především lidskou bytost, jak vysvětluje Pavel Zvolánek, předseda Vězeňské duchovenské péče.

„Právě ten způsob zacházení, kdy neměl předsudky vůči tomu odsouzenému nebo obžalovanému, dává tomuto muži hodnotu. Vycházel především z biblických přístupů k člověku, který udělal nějaký těžký zločin a který potřebuje také odpuštění.“

Jaké měl povinnosti kaplan tehdy, jaké je má teď?

„Ta služba kaplana se nemění. Kaplan je ten. Kdo doprovází člověka, který se dostal do nějaké složité situace, takový člověk potřebuje někoho, kdo ho vyslechne, kdo mu pomůže, kdo mu ukáže na hodnoty, které si musí připomenout. Možná je rozdíl v tom, že většina lidí v 19. století byla věřící, dnes se setkáváme s odsouzenými, kteří nemají zázemí žádné církve nebo nejsou věřící.“

Jak v tu dobu, kdy on působil, ta situace ve vězeňství vypadala?

„Ta situace nebyla lehká. Nám se to jako zaměstnancům, kaplanů, ale určitě ani odsouzeným nezdá, kdybychom měli porovnat ty podmínky dnes a v tom 19. století, tak to bylo určitě mnohem těžší.“

To potvrzuje také historik vězeňské služby Aleš Kýr:

„Vězeňství, které mělo nějaký nápravný charakter, bylo teprve v plenkách.“

Právě tuhle situaci se František Řezáč snažil napravit.

„Působil jako duchovní správce v tehdejší svatováclavské trestnici, která se nacházela v dnešní Resslově ulici, a její součástí byl kostelík svatého Václava. V 19. století byla zrušena a zbyl z ní pouze ten kostelík a vzpomínka na reformátora Františka Josefa Řezáče.“

Usiloval o to, aby vězeňská zařízení byla bezpečným, zdravím a výchovným prostředím.

„Za tímto účelem doporučoval, aby byly stavěny objekty, které by vyhovovaly těmto podmínkám, aby každá trestnice měla svoji školu, kapli, nemocnici, aby trestanci nestrádali ani psychický ani fyzicky.“

Doporučoval také třídění trestanců:

„Aby od sebe byli oddělováni více narušení a méně narušení vězni. Potom, aby v každé trestnici byl spravedlivý ústavní řád, to znamená souhrn práv a povinností trestanců, aby byly povinnosti vyžadovány a práva zaručována od toho vězeňského personálu.“

Předkládal vězeňský systém, který měl směřovat jednak k nápravě toho trestance, ale také ke snižování recidivy.

„Pochopitelně to vyžaduje určité podmínky a František Řezáč plánoval takové vězeňské zařízení, dokonce ho nechali ty plány dělat, ale nechtěli stavět, jak si povzdechl. Jeho sen o takové věznici byl naplněn až rok před jeho smrtí, když byla postavena věznice Plzeň Bory. A pokud jde o Prahu, tak až deset let po jeho smrti, když byla postavena v roce 1889 pankrácká trestnice.“

Dodává historik vězeňské služby Aleš Kýr.

Spustit audio