S kardinálem Vlkem o tradici Národní svatováclavské pouti
Tento týden můžeme směle nazvat "Svatováclavským týdnem". Od pondělí až do dneška byly rozprostřeny oslavy, které se vztahovaly ke svatováclavskému svátku a ke Dni české státnosti, jenž připadl na pátek. Připomeňme, že tématem letošních oslav byli Češi ve světě - a krajany jsme v tomto týdnu mohli potkat na mnoha místech, včetně Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi.
Propojení svatováclavské tradice s českou státností se ukazuje jako velice zajímavé, působivé a silné i v dnešní době - vždyť - jak jinak by obnovená tradice svatováclavských národních poutí do Staré Boleslavi vydržela tak dlouho - ta letošní byla už desátá!
Moje otázka však není jenom řečnická - směřuje k muži, jehož jméno je s národní svatováclavskou poutí úzce spojeno - je jím kardinál Miloslav Vlk, nyní na telefonu ve vysílání Radiožurnálu - Eminence, vítejte v Dotecích víry... Dobrý večer!“
Miloslav Vlk: „Dobrý večer přeji vám i vašim posluchačům!“
Řekněte mi - čekal jste, že se to nejenom udrží, ale že tam budou i ročníky, které budou naprosto mimořádné - viz třeba návštěva papeže, nebo zakomponování do svatováclavského roku atd...?
Miloslav Vlk: „Tak abych pravdu řekl - takovéhle perspektivy - o nich jsem zvlášť neuvažoval... Mně se zdálo, že v tom roce 2003 lidé tíhnou, nebo chodí, do Staré Boleslavi na poutě, a tak jsem si říkal - je třeba tomu dát oficiálnější rámec a podpořit rozvoj té pouti, zvlášť ve spolupráci s místními duchovními i civilními autoritami. Takže toto byla ta moje první vize, a že se to pak takhle rozvinulo a udrželo a stalo opravdu, řekl bych, národní záležitostí - to jsem nepředpokládal a jsem tomu rád, že to je tak.“
Řekněte mi teď zpětně - vy jste v té době byl pražským arcibiskupem, že...?
Miloslav Vlk: „Ano...“
A mám pocit i předsedou biskupské konference i když, nejsem si úplně jistá...
Miloslav Vlk: „Ano!"
Ano... Nevím, nakolik jste to musel probírat se svými kolegy a nakolik to mohlo býti autoritativní rozhodnutí, ale zkrátka zajímalo by mě, jak se to rodilo, víte... jestli to byl těžký porod, nebo ne.
Miloslav Vlk: „Tak já jsem se vlastně trošku inspiroval velehradskými slavnostmi...“
... no to víte, ale Morava, Morava...
Miloslav Vlk: „Ano, jistě! Ta cyrilometodějská tradice, a na Moravě, je ještě hlubší. Ta jde úplně ke kořenům našeho křesťanství. A já jsem si v té souvislosti uvědomil, že u nás v Čechách má kořeny svatováclavská tradice. A tak jsem si říkal, že by bylo vhodné, aby se vedle té cyrilometodějské rozvinula i ta tradice svatováclavská.“
A k té mé otázce - jestli to šlo ztuha nebo samo?
Miloslav Vlk: „Tak já jsem tady tu svoji vizi přednesl na biskupské konferenci a odůvodnil jsem ji takhle nějak, jak to právě teď říkám, a pozval jsem všechny biskupy, aby na tu pouť přijeli, protože na Velehrad jsme také jezdili všichni - jako biskupové... No a ono se to uskutečnilo. Ne vždycky a pokaždé byla plná účast všech biskupů, ale snažil jsem se je zapojit a přimět je k tomu, aby některý z nich, třeba arcibiskup Graubner, aby předsedali, a tím jsem je zapojoval a dělal jsem z toho pouť národní.“
Pro Národní svatováclavskou pouť je typické, že se odehrává pod širým nebem, a tak i modlitby se odehrávají mimo kostel - tím pádem logicky se to všechno otevírá široké veřejnosti, nejenom věřícím. Dále - že se na to jaksi navázaly a ustálily různé rituály, třeba typu, když hradní stráž doprovází putování lebky sv. Václava z Prahy do Staré Boleslavi , různé ty večerní modlitby v kryptě atd. To je už celý soubor strašně zajímavých a silných rituálů a to si myslím, že je hodnota. Víte - nedá se nahmatat, ale existuje! A řekla bych, že musíte mít úžasně dobrý pocit z toho všeho...
Miloslav Vlk: „Opravdu mám, a myslím si, že stále více lidé cítili, že tady jsou kořeny naší státnosti. No a to byl přirozeně kníže Václav - sv. Václav... A potom ten rozvoj toho všeho okolo - to přicházelo postupně. Když slavíme, tak většinou tu relikvii vystavíme. Aby tady bylo jakési konkrétní a reálné spojení s tím slaveným svátkem. A bylo tedy přirozené i do té Staré Boleslavi přinést lebku. Takovéto vzácné poklady, řekl bych i po té stránce jako státní, tak bylo zapotřebí je střežit, opatřit, atd. A tak bylo přirozené - jak tam lebku dopravit, aby to nebylo jen tak jako, řekl bych, pokoutně, nebo privátně, tak se zrodila myšlenka, že ji převeze prezidentské auto. A tímto oficiálním převozem, řekl bych státním, jako se vozí prezidenti a reprezentanti státu, to dostalo takový velice silný akcent: Ano, sv. Václav je kníže České země, a stojí u kořenů naší státnosti!“
Ano, tak tedy jsme hovořili o desáté Národní svatováclavské pouti a svatováclavský týden jsme uzavřeli s kardinálem Miloslavem Vlkem, který zavzpomínal, jak to tenkrát bylo, když se to všechno rodilo - tato dnes už opravdu skvělá tradice... Eminence děkuji za váš čas a někdy zase naslyšenou!
Miloslav Vlk: „Naslyšenou!“
