Salesiáni pomáhají dětem z dětských domovů
Najít své místo v životě není snadné pro nikoho, zvlášť ne pro děti bez rodinného zázemí. Podle statistik každý druhý uvězněný a také každý čtvrtý bezdomovec u nás prošel dětským domovem. Co je třeba k tomu, aby děti z děcáků dostali šanci na dobrý život? Odpovědi budeme hledat v Salesiánském středisku mládeže v Pardubicích.
"Moje vlastní máma mě opustila už v porodnici. Utekla zkrátka z porodnice a nechala mě tam. Pak si mě vzala babička, která se o mě starala do mých dvou let. Pak asi do dvanácti let jsem byla u pěstounské rodiny ve Zlíně. Protože jsem ale měla různé potíže ve škole i v rodině, tak mě po domluvě s doktorkou dali do dětského domova."
Tak začíná příběh dnes 24leté Zuzany Ježíkové. Podobných bychom mohli zaznamenat v České republice tisíce - většinou se špatným koncem. Zuzana sama říká, že po odchodu z děcáku si uměla jen uvařit, vyprat a vyžehlit, samostatného života ale schopná nebyla. Že má dnes svůj byt, práci a zřetelnou představu o budoucnosti, za to vděčí do značné míry pardubickým salesiánům. Ti totiž uvedli do života u nás zatím ojedinělou věc: kurzy rozvoje osobnosti, ve kterých se děti z dětských domovů učí to, co ostatní běžně získávají v rodině. Upřesňuje terapeutka Ludmila Peterková.
"Tři z nich jsou zaměřené na práci s počítačem a nácvik praktických dovedností. Ta víc psychologická část se orientuje na sebepoznání a různé zážitkové aktivity. Přitom se děti učí rozumět sami sobě, svým emocím, pojmenovávat věci, které se s nimi dějí. To jim pak umožňuje bránit se různým manipulacím, nátlakům a svodům tohoto světa."
Součástí kurzů je třeba i hra na krále a služebníka. Děti mají za úkol vytvořit dvojice, ve kterých bude jeden vymýšlet úkoly pro toho druhého. Oba si přitom musí zachovat svou důstojnost, ale zároveň respektovat své postavení. Po dvaceti minutách se role obrátí. Pro děti to není zdaleka tak jednoduchý úkol, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pavel měl ze hry tyto dojmy:
"To kralování mě nebavilo. Zažil jsem něco ve svém dětství, co souviselo s touto hrou, tak se mi to nelíbilo. Sluha jo, ale kralování ne."
A Beáta se přidává:
"Ono to není těžké dávat rozkazy. Ale pro mě to bylo spíš ponižování těch lidí. Že jsou pode mnou a musí dělat to, co já řeknu. A to nemám ráda."
Úspěšnost práce s dětmi z dětských domovů se nedá měřit čísly. Hodně dětí i přes veškerou snahu končí na drogách, ve vězení nebo jako bezdomovci. Každý zachráněný mladý život má cenu zlata. Po pěti letech práce ho mají pardubičtí salesiáni na kontě docela hodně.
Více se na toto téma dozvíte v dalším díle z cyklu Dobrá vůle, který začíná dnes večer na stanici Český rozhlas 2 Praha od 17 hodin a 30 minut.
