Šíité na celém světě oslavili svůj velký den – svátek Ašura
Na světě je více než jeden a půl miliardy muslimů a možná až dvě stě milionů z nich jsou šíité. Právě oni, ale i mnoho sunnitů, a dokonce i nemuslimských sousedů s nimi o víkendu oslavilo nejvýznamnější šíitský svátek v roce – den Ašury, připomínající smrt imáma Husajna.
Zástupy rozechvělých lidí, pocity smutku, naděje i hluboké viny. Dospělí muži, kteří propukají v pláč a velká procesí s portréty zemřelého světce. A také ti, kdo se veřejně zraňují a viditelně krvácí, aby se alespoň nějak přiblížili k muži, který položil život za svou víru.
To není popis velikonočních oslav na Filipínách, ale obvyklý průběh svátku Ašura v šíitských zemích. Ašuru sice slaví všichni muslimové, ale právě šíité tento svátek prožívají prostřednictvím takto vypjatých emocí a jde pro ně o zásadní okamžik roku.
Svátek připadá na desátý den muslimského měsíce muharramu, kdy v roce 680 zemřel imám Husajn ibn Alí, vnuk proroka Mohameda. Zahynul v bitvě u Karbaly, při boji proti drtivé přesile vojáků, kteří byli věrni chalífovi Jazídovi. Toho šíitská tradice považuje za nepravého věřícího, který muslimskou víru přijal jen z pragmatických důvodů.
Naopak Husajn se stal pro šíity prototypem pravého věřícího a pravého mučedníka, který prý prohlásil: „Pokud Mohamedovo náboženství nemůže žít dále, aniž bych já zemřel, ať mě šavle rozsekají na malé kousky!“
Šíité – „šíat Alí“ – jsou následovníci Alího, tedy Husajnova otce. Podle šíitů to měl být Alí a po něm jeho syn Husajn, kdo se měl stát právoplatným následníkem Proroka, a nikoli ti, kdo se prý vedení obce chopili neprávoplatně.
Šíité se tedy snaží jít ve stopách Alího i Husajna a dokonce pociťují stud za to, že z jejich předků Husajnovi nikdo nepomohl. Proto se také šíité cítí být spojeni se všemi utlačovanými a poníženými. Naopak v Husajnových nezbožných ale mocných nepřátelích, jako byl chalífa Jazíd, vidí ztělesnění nepřátel své víry.
Šíitský islám byl vždy menšinovým vyznáním v rámci islámu a právě mentalita formovaná podle vzoru mučedníka Husajna dávala šíitům sílu vytrvat, případně jim poskytla i jistý pocit vyvolenosti. Někdy byli sunnité viděni právě jako ti, kdo navazují na Husajnovy vrahy, a svátek Ašura se stal momentem, kdy se případná sunnitsko-šíitská nevraživost projevovala nejvýrazněji, včetně teroristických útoků sunnitských radikálů na šíitská shromáždění k uctění imáma Husajna. Také šíitský režim v současném Íránu těží z tradičních šíitských představ o významu mučednictví a o světodějném poslání šíitské víry, a s úspěchem jí politicky využívá.
Svátek Ašura však mnohde slaví i sunnité a někdy dokonce i nemuslimové, v převážně hinduistické Indii je dokonce oficiálním svátečním dnem. Přesto se mnozí šíité každý rok ptají, zda se tentokrát Ašura obejde bez krvavých útoků na ty, kdo si chtějí připomenout mučednickou smrt Husajna ibn Alího, muže, pro kterého byla víra více než vlastní život.
