Stálá expozice Židovského muzea ve Vídni začíná rokem 1945
Nejstarší židovské muzeum na světě je ve Vídni. Tamní Židé ho založili v roce 1895 a od začátku, stejně jako dnes, bylo významným místem pro setkávání a dialog. Jeho existenci však v roce 1938 přervali nacisté – a to na dlouhých 50 let. Nová éra muzea se datuje od roku 1988.
Přinejmenším osm století žijí ve Vídni Židé. Jejich historii mapuje Židovské muzeum ve Vídni. jehož ředitelkou je Danielle Sperra.
„Jsme Židovské muzeum města Vídně, takže těžištěm naší sbírky je Vídeň a Rakousko. Máme také hodně objektů ze spolkových zemí, například z Burgenlandska, kde byly velmi silné židovské obce. Naše sbírka zahrnuje samozřejmě i oblast bývalé monarchie.“
Od roku 2013 má muzeum novou stálou expozici. Autorem její koncepce je kurátor Werner Hanak-Lettner.
„Nová stálá expozice v Židovském muzeu ve Vídni se jmenuje Naše město! – židovská Vídeň do dneška. Začínáme ji – a to je velmi překvapující jak pro návštěvníky, tak i pro kolegy z jiných židovských muzeí – rokem 1945. To je právě ten okamžik, kdy holocaust je konečně pryč a židovská obec tady ve Vídni je totálně zničená. Židovská obec ve Vídni byla po Varšavě a Budapešti třetí největší v Evropě, a to až do roku 1938.“
Počet vídeňských Židů klesal i těsně po válce.
„Když bylo město v roce 1945 osvobozeno, zůstalo tady jen pár tisíc lidí, kteří byli nějakým způsobem uchráněni, protože třeba žili v manželství s nežidovským partnerem, nebo se schovávali ve městě. A pak se vraceli zpět lidé z koncentračních táborů, z Terezína, ale snažili se co nejrychleji z Vídně odejít, protože nikdo na ni neměl dobré vzpomínky. Každý se snažil především přežít.“
Pak ale nastal zvrat.
„Po nějaké době, po roce 1946-1947 začali přicházet lidé z Polska, Rumunska, Maďarska, především v roce 1946. A tak se obec díky přistěhovalcům začala rozrůstat. Dnes má přibližně 8000 členů. A samozřejmě jsou i tací, kteří nejsou členové obce, takže bychom se dostali zhruba na číslo 15.000 lidí, kteří se více či méně považují za Židy. A samozřejmě je tady hodně příběhů, které předáváme. Jsme jediné muzeum ve Vídni, které má stálou expozici o období po roce 1945. A zabýváme se také otázkou, jak bylo pro Rakouskou republiku těžké uznat své vlastní dějiny.“
Pro Rakouskou republiku bylo totiž těžké uznat své vlastní dějiny. V žádném vídeňském muzeu dodnes není stálá expozice ani o holocaustu, ani o poválečné situaci v Rakousku. Židovské muzeum je v tomto směru výjimkou.
