Svobodný svět si dnes připomíná Den Tibetu
Dnes je tomu 53 let ode dne, kdy Tibeťané povstali proti čínským okupantům, kteří od roku 1950 ničili jejich zemi. Komunistická velmoc odpověděla na povstání s neslýchanou brutalitou, když zavraždila až 90 tisíc lidí a zahájila systematickou likvidaci tibetského národa.
Ničení všeho tibetského trvá přes protesty světa dodnes. Jaká je tedy budoucnost Tibetu? Přežije jeho kultura a náboženství v zahraničí, kde se o ni zajímá velké množství lidí?
Zkáza Tibetu se po šesti desetiletích čínského panování zdá téměř dokonána. Tibeťané tvoří dnes ve vlastní zemi menšinu obyvatel a o naplnění jejich přirozených práv nemůže být řeč. Duchovní a politický vůdce dalajláma žije od roku 1959 v indickém exilu a do své vlasti se pravděpodobně už nikdy nevrátí. Jediná změna nastala v tom, že Číňané ve vidině lákavých příjmů otevřeli Tibet turistům. Těm ovšem ukazují jen atrapu tradičního tibetského buddhismu, říká učitel buddhismu diamantové cesty Jan Matuška.
„Číňané částečně obnovili některá kulturní místa a dokonce do nich umístili mnichy. Jenže se ukázalo, že polovina z nich jsou čínští špiclové. Když třeba turisté viděli, jak mnich sedí před klášterem a pracuje na tradičním dřevěném bloku, do kterého Tibeťané vyřezávají písmena, tak se zaradovali, jak se obnovují stará řemesla. Pak se podívali blíž a zjistili, že ten člověk jen předstírá, že něco vyřezává. Všichni přátelé, kteří jezdí do Tibetu, se vrací se stejnou informací.“
Přes bezvýchodnost situace, ve které Tibeťané ve vlastní zemi žijí, je pro ně autorita dalajlámy neotřesitelná. V tibetské tradici zkrátka není zvykem bouřit se proti autoritám. Díky tomu také nepociťuje většina Tibeťanů vůči Číňanům nenávist. Tato oddanost bude mít ovšem do budoucna katastrofální důsledky. Čína se totiž vklínila do složitého systému vybírání budoucího dalajlámy, upozorňuje Jan Matuška.
„Až zemře tento dalajláma, tak toho budoucího bude potvrzovat pančenláma. Toho už komunisté vybrali, protože dalajláma oznámil jméno pančenlámy, když byl ještě v Tibetu, takže pro Číňany nebylo těžké ho ‘nechat zmizet‘ a přijít s vlastním kandidátem. Tedy příští dalajláma stoprocentně nebude autentický, ale bude to nastrčená loutka. A to je jediný způsob, jak Tibeťany srazit na kolena: vyberou jim dalajlámu, který bude ostudný, kterého ale Tibeťané stejně budou vzhledem ke své tradici následovat, což povede k řadě trapných situací.“
Tibetský buddhismus však po čínské okupaci mnoho mistrů přeneslo nejprve do Indie a pak dál do západního světa. Díky tomu je podle Jana Matušky k dispozici všem, kdo z něho chtějí čerpat.