Technika a jazyk
Ráno zapnu rychlovarnou konvici, sjedu výtahem, v metru se cestou opřu o dveře a nakonec zapnu laptop ve své kanceláři. Technologie jsou všudypřítomné. Technika proniká také do našeho jazyka. Příkladů ztechnizovaného jazyka je mnoho. Odbory lidských zdrojů vznikají jako houby po dešti, kdo nemá facebookové přátele, ten nežije, co nevíš, to vygooglíš. Proč nás vlastně technika tak láká a jakým způsobem ovlivňuje náš jazyk, myšlení i jednání? Odpovědi na tyto otázky hledá filozof a sociální ekolog Ivan Rynda.
Podle Ivana Ryndy nám technika umožňuje, abychom měli větší moc nad světem, ve kterém žijeme.
Ivan Rynda: „Technika není tak lákavá pro své vlastní vnitřní znaky, ale ctíme ji proto, že je hluboce zakotvena v tom, co my sami žádostivě od světa vyžadujeme a potřebujeme a ona nám to zprostředkovává. My bychom přeci byli rádi, aby svět pro nás byl služebný, aby uspokojoval naše potřeby, aby se s ním dalo instrumentálně, jednoduše, snadno nakládat. K tomu všemu nám technika slouží, a proto nás přitahuje se vším, co k ní patří, včetně jazyka.“
Jak se potom můžeme bránit, aby se technika nestala parazitem na našem jazyce a skrze něj nás neovládala?
Ivan Rynda: „Největší obranou proti většině techniky je vlastní aktivity, vlastní tvořivost. Uspokojování niterných potřeb ne tím, co si technického koupím, pořídím, prostřednictvím čeho budu, ale snaha být aktivně, tvořivě sám sebou. A v jazykové rovině je to snaha uchovat jazykovou kulturu, nejen tu technicistní, ve všech jejích rovinách.“
Jedním z důvodů, proč je i náš jazyk plný techniky, je povaha našeho myšlení. To je totiž předmětné. Mohli bychom se ale naučit myslet bez přesných pojmů? Totiž nepředmětně?
Ivan Rynda: „Odpověď na tuto otázku by trvala několik hodin. Moje domněnka je, že odpovědí na nepředmětné myšlení je praxe. Abych nepřemýšlel pojmově, o věcech v jejich abstrakci, je to, co Jaroslava Pešková kdysi nazývala filozofií činné stránky, je to jednání, nikoli myšlení, je to uskutečňování, je mi líto, ale je to zase ta aktivní tvorba.“
