Třináct článků židovské víry
Judaismus ve své tisícileté historii nikdy neodděloval víru od jejího naplňování v každodenním životě. V Tóře, biblických Pěti knihách Mojžíšových, je příkaz věřit v jediného Boha uveden neméně kategoricky jako zachovávat šabat, den odpočinku. V průběhu staletí však filozofické spekulace a úvahy o dogmatech víry začaly v ostatních náboženstvích převládat a přitahovaly též pozornost Židů.
V reakci na tuto tendenci se středověké rabínské autority pokusily určit zásady judaismu. Nejznámějšími se stalo 13 článků víry, jak je ve 12. století formuloval Moše ben Maimon. Těchto 13 článků víry se dodnes uvádí ve všech modlitebních knihách a bývá zvykem je číst po ranní modlitbě.
Slavný židovský učenec Moše ben Maimon známý v nežidovském světě jako Maimonides vtělil svůj výklad o zásadách judaismu do komentáře k Talmudu. Jeho třináct článků víry - hebrejsky „šloša asar ikarim“ - se též nazývá „Věřím“. Je tomu tak proto, že každý z třinácti článků začíná větou „v naprosté věrnosti věřím“.
První článek hlásá, že božský Stvořitel tvoří a řídí všechna stvoření a že všechny skutky byly, jsou a budou pouze jeho dílem. Druhý článek víry praví, že Boží jedinost je jedinečná, že pouze Stvořitel byl, je a bude Bohem. Ve třetím článku víry vyjádřil Moše ben Maimon přesvědčení, že Bůh je zcela netělesný a jeho podstata nemůže být nijak vystižena. Čtvrtý článek víry označuje Boha za „prvního i posledního“, a podle pátého článku pouze k Bohu se sluší modlit.
Tato první část židovského vyznání víry ve svém celku hovoří o povaze Božího bytí, zatímco následující čtyři body se týkají Tóry - Božího učení – a hlásání Boží vůle proroky.
V šestém článku víry tak Židé vyjadřují přesvědčení o pravdivosti slov proroků, zatímco v následujícím sedmém článku víry je Mojžíš označen za otce všech proroků. Podle osmého článku víry je Tóra, které se dostalo společenství Izraele, tím samým učením a zákonem, jaké obdržel Mojžíš. Devátý článek víry označuje tuto Tóru za nezaměnitelnou; Židé věří, že nikdy nebude nahrazena jiným učením.
Po části věnované Bohu a Tóře přicházejí poslední čtyři články židovské víry, které se týkají člověka.
Desátá zásada formulovaná Moše ben Maimonem praví, že Bůh zná všechny lidské myšlenky i činy. Podle dalšího článku se člověku od Stvořitele po zásluze dostane odměny nebo trestu. Ve dvanáctém článku vyjadřují Židé svou víru v příchod Spasitele - Mesiáše. Konečně v posledním, třináctém článku víry, věřící vyznávají své přesvědčení o oživení mrtvých v mesiášské době.
Ze všech bodů se zvlášť často citují slova vyjadřující židovskou víru v příchod Mesiáše, a to, jak praví text, „přestože se zdržuje“. V období persekucí pronášeli tato slova nesčetní židovští mučedníci a byla též mnohokrát zhudebněna.
