22. října  2017  rubrika: Zprávy

Tumba rabína Rapoporta se dočkala oprav u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí

Poničená tumba vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta na Starém židovském hřbitově v Praze na Žižkově - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Poničená tumba vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta na Starém židovském hřbitově v Praze na ŽižkověFoto: © Židovské muzeum v Praze

Starý židovský hřbitov na pražském Žižkově postihla v minulém století zkáza. V 60. letech na jeho místě vyrostl park a náhrobky zmizely pod zemí. V 80. letech pustošení dovršila stavba televizního vysílače, který si vysloužil označení „druhá nejošklivější stavba na světě“, „Jakešův prst“ nebo „Biľakova jehla“. Ze hřbitova se dodnes dochovala jen jedna pětina, ale za návštěvu rozhodně stojí. My se teď vydáme ke hrobu rabína Rapoporta, který se dočkal opravy u příležitosti 150. výročí jeho úmrtí.

Rabín Šelomo Jehuda Rapoport je známý také pod akronymem ŠIR a jeho životní dráha je úzce spjata s pražskou židovskou obcí. Narodil se v roce 1790 v Haliči, která byla součástí Rakousko-uherské monarchie. Jeho původ přibližuje Arno Pařík z Židovského muzea v Praze. 

Ignác Porges: Portrét vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta, Praha 1841 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Ignác Porges: Portrét vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta, Praha 1841Foto: © Židovské muzeum v Praze

„Narodil se ve Lvově, kde vystudoval v tradičních ješivách. Jeho tatínek byl věhlasný talmudista, takže tam pochytil nadání, které ho proslavilo. Od roku 1837 byl rabínem v Tarnopoli, kde ale došlo ke kontroverzi s místními chasidy, kteří neodpovídali tomu jeho zaměření.“ 

Chasidismus je totiž založen na prožitku a emocionalitě, zatímco rabín Rapoport byl učenec orientovaný na vědu a výzkum židovské historie.  

„On sám se totiž vedle toho úžasného vzdělání hebrejského a v židovské historii také zajímal o jiné semitské, klasické a moderní jazyky; v mládí psal dokonce básně a jedno drama. Byl ve styku s hnutím haskaly, což je židovské osvícenství, a to byli jediní lidé, ti tehdejší největší znalci židovského písemnictví a historie, jako Leopold Zunz nebo Michal Sachs v Berlíně nebo David Luzzatto v Itálii, kteří si s ním korespondovali. Všichni totiž uznávali jeho obrovskou znalost a schopnost vyčíst z hebrejských a zvláště talmudických a potalmudických rukopisů nějaké historické souvislosti a interpretovat je správně.“ 

Zmíněný Talmud je rozsáhlý soubor textů, který obsahuje zákony, etické a filosofické učení a tradice židovského náboženství. Dochoval se ve dvou verzích, které zachycují moudrost dvou hlavních židovských center v prvních staletích našeho letopočtu: Jeruzaléma a Babylónu. Babylónský Talmud byl uzavřen ve druhé polovině 5. stol. Nicméně židovské tradice v Babylóně i nadále zasahovaly celou židovskou diasporu skrze činnost vysokých talmudických učilišť, jejichž rektoři byli zváni titulem „gaon". V tomto směru se hovoří o gaonském období, které časově zahrnuje 7. až 11. století. A právě na něj se rabín Rapoport hodně zaměřoval.  

„On psal jednak takové monografické studie o jednotlivých rabínech té doby, těch gaonech z Babylónie a později z dalších míst. Současně ho zajímala historie, a tak například napsal řadu studií k historii migrace těchto rabínů z Babylónie do Erec Jisrael, do Afriky, Itálie a potom do Španělska nebo do střední Evropy. A to všechno odkrývalo úplně nové horizonty tehdy vědecky nikterak nedotčené a umožnilo další výzkum těchto oblastí. Tak to je jeho význam, který leží především v židovské historii a v analýze a výkladu pramenů talmudského a potalmudského období, to znamená i středověku.“ 

Do Prahy rabína Rapoporta pozval předseda pražské židovské obce Moše Izrael Landau, který byl vnukem proslulého rabína Ezechiele Landaua.  

„Moše Izrael Landau dovedl ocenit jeho schopnosti. A protože tady v Praze dlouho nikdo nebyl po smrti Ezechiela Landaua a jeho synů, tak zřejmě jako předseda pražské židovské obce cítil tu zodpovědnost a pozval do Prahy Salomona Jehudu Rapoporta, aby se zde stal rabínem. To bylo v roce 1840, kdy zde nastoupil, ale nedostal titul rabína. Problém byl i v tom, že neměl univerzitní vzdělání. Stal se hlavním členem rabínského soudu a v této pozici vrchního juristy židovské obce tady žil 20 let. A teprve v roce 1860, tedy 7 let před smrtí, dostal titul vrchní pražský rabín.“ 

Tumba vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta na Starém židovském hřbitově v Praze na Žižkově - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Tumba vrchního pražského rabína Šelomo Jehudy Lejba Rapoporta na Starém židovském hřbitově v Praze na ŽižkověFoto: © Židovské muzeum v Praze

Rabín Rapoport je pochován na židovském hřbitově v Praze na Žižkově ve Fibichově ulici. Jeho mramorová tumba měla podobně jako celý hřbitov nelehký osud. Ještě nedávno z ní zbývala jen základní konstrukce. 

„Jeho náhrobek byl téměř zničen poté, co byl tento hřbitov nejprve přeměněn v park a poté zde byla vystavěna proslulá žižkovská televizní věž. Ale podařilo se ho identifikovat pomocí starých fotografií a dnes se opravuje. Ještě mu chybějí sloupky po stranách, které jsou ve stylu Španělské synagogy, tedy trochu v maurském stylu, a zároveň tam chybějí nápisy. Naštěstí ty nápisy jsou částečně čitelné z fotografií, ale hlavně jsou opsány pohřebním bratrstvem, takže se dají rekonstruovat. V nich je chválena jeho povaha, jeho zbožný život na jedné straně a na druhé straně tam jsou jmenována jeho hlavní vědecká díla, v nichž se zabýval tou málo známou historií z doby potalmudské z gaonského období.“ 

Dodává Arno Pařík z Židovského muzea v Praze. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Spirituála  |  Stanice: ČRo Vltava
 
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace