Tvůrcem moderní fotbalové techniky byl Žid a český rodák Hugo Meisl

Rodák z malé židovské komunity v Malešově na Kutnohorsku stál u vzestupu rakouského fotbalu v třicátých letech minulého století, u vzniku rakouského „zázračného týmu“. Hugo Meisl se ale podílel i na zavedení fotbalového profesionalismu ve střední Evropě. Přesvědčený, že sport je mírový způsob, jak spojit národy, stál v roce 1927 u zrodu první mezinárodní klubové soutěže Mitropa Cup. Jak se mu podařilo uspět ve Vídni, kde byl tou dobou antisemitismus poměrně rozšířený, vysvětluje Meislův vnuk, historik Andreas Hafer:

„V rakouské společnosti byly oblasti, kde antisemitismus roli nehrál. Například ve fotbale. Vždycky musíme myslet na to, kdo byli antisemité a v jakých částech společnosti působili. A v části společnosti, která Židy akceptovala, i když subtilní antisemitismus byl všude, bylo v době od konce první světové války, ve dvacátých a třicátých letech, možné stát se uznávaným člověkem. Oficiální politika nebyla antisemitská a to byla šance pro lidi jako Hugo Meisl.“

Logo|foto:Český rozhlas

Oblast sportu, zvlášť fotbalu, byla velmi otevřená. Ve dvacátých letech se stal sport nejatraktivnější kulturní událostí. Rozvoj sportu v Rakousku po první světové válce byla součást rozvoje kulturního průmyslu.

„A to co, Hugo Meisl udělal, bylo, že přizpůsobil fotbal potřebám této populární kultury. Sport byl pro Rakušany velmi důležitý. Rakousko bylo po první světové válce ve velmi špatné situaci. Ztratilo hodně ze svých území. Česko a Morava se osamostatnili. Vídeň, hlavní město impéria, se stalo hlavním městem velmi malé země. A co Rakušanům zůstalo? Byli úspěšní ve sportu, zejména ve fotbalu. Fotbal byl způsob, jak se identifikovat jako velký národ. Vídeň se stala hlavním městem fotbalu v Evropě. A Hugo Meisla akceptovali všichni fotbalisti, protože národní rakouský tým udělal velkým. Byli uznáváni jako nejlepší tým v Evropě. A to má co dělat s identitou buržoazní částí společnosti: fotbal nás dělá skvělými.“

Stín antisemitismu se ale ani Hugo Meislovi nevyhnul:

„Měl jednoho přítele. Byl to spisovatel a byl zastřelen antisemitou v roce 1926. Pro Meisla to byla velmi špatná zkušenost. Ale nikde jsem nenašel, že by si řekl: ‚OK, tak teď musíme změnit názor.‘ Byl přesvědčený, že sport nemá nic společného s politikou, antisemitismus v něm pro něj nehrál roli, i když si musel být vědom, že je to problém na globální úrovni. Myslím, že když přišla změna v Německu, tak si Meisl uvědomil skutečné nebezpečí: Antisemitismus není něco, co se zapomene. Ale musíme v něm vidět nebezpečí pro všechny Židy. Myslím, že tehdy se, alespoň uvnitř, změnil.“

Kniha "Hugo Meisl aneb Vynález moderního fotbalu"|foto: Rakouské kulturní fórum

Meisl zemřel po infarktu v roce 1937. Za velké účasti veřejnosti byl pohřben podle židovského ritu. Podle Meislova vnuka má jeho příběh stále co říci:

„Za prvé. Byl to imigrant. Měl jiné náboženství. Byl žid, ne křesťan. Přišel z Čech, které Vídeňáci nebrali příliš vážně. Přišel k nám jako člen nepříliš dobře přijímané menšiny.“

A to samé se podle něj děje dnes. Třeba, když některé země nechtějí přijímat muslimy, tvrdí rakouský historik.

„Musíme být bez předsudků. Pro tyto lidi není jednoduché se začlenit. Pro společnost je dobré, když lidé přicházejí.“

Uzavírá Andreas Hafer.