27. října  2018 v 09:05  rubrika: Zprávy

U příležitosti oslav 100. výročí Československa se otevřou čtyři architektonicky významné prvorepublikové kostely

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech - Foto: Jana Šustová

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na VinohradechFoto: Jana Šustová

Jaký architektonický styl nejvíce odpovídá potřebám nové republiky? I nad touto otázkou se zamýšleli tehdejší architekti. U veřejných staveb se uplatňoval zejména neoklasicistní styl, u staveb sakrálních se setkáváme například s funkcionalismem. U příležitosti oslav stého výročí vzniku Československa mohou zájemci zítra v Praze navštívit několik architektonicky významných prvorepublikových budov. Patří k nim i kostely, které kvůli dopoledním bohoslužbám uvítají návštěvníky až v odpoledních hodinách.

V rámci projektu Architektura první republiky v Praze zpřístupní Organizace Open House Praha čtyři prvorepublikové kostely. Patří k nim i kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Náměstí Jiřího z Poděbrad, o kterém historik architektury Zdeněk Lukeš říká.  

„Já bych zdůraznil dva prvky, které jsou spojeny s tím kostelem a které nejsou tak známé. Jedním z nich je prostor krypty, který se nachází pod hlavní lodí. Má valenou klenbu a na její oltářní stěně jsou použity kamínky z katedrály svatého Víta, protože víme, že Plečnik současně v té době pracoval jednak na projektu toho vinohradského kostela, a jednak byl i hlavním architektem Pražského hradu.“  

Podle Zdeňka Lukeše je prostor krypty nesmírně působivý.  

„Je zajímavým způsobem přisvětlený takovými stropními světlíky přes tu hlavní loď, takže to je jeden z nejkrásnějších sakrálních prostorů, který jsem kdy navštívil.“  

Dalším mimořádným prvkem kostela Nejsvětějšího srdce Páně je věž.  

„Všichni víme, že je taková plochá a má obrovský ciferník hodin. Když se dostanete dovnitř té věže, zjistíte, že nahoru k tomu ciferníku nevedou schody, ale je to systém ramp. Když jsem tam byl se svými studenty, tak jeden byl na vozíku a normálně sám vyjel až k tomu ciferníku těch hodin. To je velice zajímavý prvek, funkcionalisté se mimochodem na Plečnika zlobili, že ty rampy nějakým způsobem nepřiznal, ale on na to odpověděl, že architektura se nemá předvádět.“  

Styl kostela charakterizuje Zdeněk Lukeš takto.  

„Musím říct, že styl toho kostela není funkcionalistický, je to styl, kterému se říká moderní klasicismus, který Plečnik vyznával po celý svůj život. Také je zajímavé, že ten chrám nese řadu atributů, které mají připomínat to, že se Vinohrady jmenovaly Královské Vinohrady – na té věži je třeba královské jablko, nebo kostel má keramický plášť s bílými vystupujícími kameny, což je symbol královského pláště hermelínového. A takových symbolů je tam celá řada.“  

Zvláštní kapitolou církevních staveb jsou Husovy sbory postavené pro Československou církev husitskou. V Praze se jich nachází několik a v rámci projektu budou zpřístupněny hned dva. Prvním z nich je vinohradský sbor architekta Pavla Janáka.  

„Janákův vinohradský sbor je zase krásnou ukázkou funkcionalistické architektury s železobetonovou konstrukcí, se štíhlou kampanilou, na které už jsou dnes zase zavěšeny zvony. A je tam i dost typický prvek právě pro architekturu těchto sborů – celá ta stavba je propojena i s obytným domem, kde bydleli farníci a kde měl zázemí i pan farář. Jeden z prostorů, který se tam nacházel, byl také divadelní sál, protože Československá církev husitská chtěla, aby se tam farníci scházeli, aby se tam stále něco dělo a ten dům žil.“  

Později byl však divadelní sál vinohradského sboru přeměněn na kolumbárium. Do dnešních dnů však divadlo najdeme v Husově sboru ve Vršovicích, kde je farářem David Frýdl.  

„Náš kostel pochází z roku 1930, jeho architektem je projektant Karel Truksa. On zůstal ve stínu svých slavnějších kolegů Pavla Janáka a Josefa Gočára, a přitom oba tito slovutní architekti se svým způsobem podepsali i na této budově. O Janákovi se říká, že je autorem koncepce věže Husova sboru ve Vršovicích, a sice té myšlenky, že ta věž má podobu lodního světla – majáku, který září na otevřeném moři. A Gočár je autorem sakristie. Ten projekt je koncipován podle jeho projektu pavilonu na světové výstavě v Paříži v roce 1925 a tu Gočárovu myšlenku téměř doslova Karel Truksa odcitoval ve stavbě Husova sboru ve Vršovicích. To je určitá souvztažnost s dalšími architekty, které si v souvislosti s letošním výročím připomínáme.“  

Zajímavé je i stavební tempo.  

„Tento kostel byl otevřen v neuvěřitelné době devíti měsíců – od března do prosince 1930.“  

A konečně čtvrtým kostelem, který nabídne komentované prohlídky, je nedaleký vršovický kostel svatého Václava, jehož architektem byl Josef Gočár. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas