Útok na Hate free projekty poškodil i Diakonii ČCE v Praze
Nejen pražské kavárny, ale i Diakonie Českobratrské církve evangelické se stala v noci ze soboty na neděli místem organizovaného útoku vandalů. Ti například výhrůžným nápisem „SMRT HATEFREE“ poškodili vstup do sídla Diakonie na pražských Vinohradech.
„Pomalovali naše dveře nacistickými symboly, výhružnými hesly a postříkali je barvou,“ popisuje událost Jan Dus z Diakonie ČCE.
„Cílem organizátorů těchto ‚protestů‘ je nepochybně šířit strach a vyhrožovat těm, kteří se rozhodli podporovat ovzduší pokoje a rovného přístupu vůči všem. Diakonie však ze svých postojů nesleví,“ tak organizace reagovala bezprostředně po útoku.
„To heslo, které napsali na naše dveře, znělo Smrt HateFree. Je to reakce na naše připojení se k iniciativně HateFree, která říká, že je potřeba zdůrazňovat v České republice právě dnes, právě v této době, že vytváříme prostor, ve kterém jednáme s lidmi na férovku, bez ohledu na to, z jakých pocházejí poměrů, jaké jsou barvy pleti, jakého jsou náboženství nebo sexuální orientace. A tohle je pro Diakonii zásadní, my jako Diakonie trváme na tom, že jsme organizace otevřená a bezpečná pro všechny lidi bez rozdílu.“
Co, podle Jana Duse, tato událost vypovídá o současné společnosti?
„To, co mě děsí nejvíc, je způsob, jakým, mám dojem, velká část české společnosti projevy neonacismu toleruje a považuje je za projevy svobodného vyjadřování. Pro mě okamžiky, kdy ohrožuji druhého, kdy mu vyhrožuji smrtí, je daleko za hranicí toho, kam je možné v demokratické společnosti svobodné vyjadřování pustit. Pro mě je svoboda jednotlivce velmi důležitá, ale v téhle situaci není možné hodnotit lidi podle toho, odkud pocházejí.“
Jan Dus je ředitelem Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE. To pomáhá v řadě zemí. Mimo jiné také na Blízkém Východě: v Jordánsku a Kurdistánu.
„Tam pracujeme v uprchlických táborech s lidmi, kteří museli utéct ze svých domovů kvůli válce, ať už válce v Sýrii nebo kvůli útokům takzvaného Islámského státu.“
Je to stanové město, kde žije víc než stovka tisíc lidí. Stojí na místě, kde byla před třemi lety ještě pustina, líčí Jan Dus uprchlický tábor Zátarí v Jordánsku.
„Představte si, že lidé, kteří pocházejí z velmi podobných poměrů jako my, kteří ráno odjeli autem do práce, odvezli děti do školy, pracovali celý den u počítače, na oběd chodili do restaurace, na víkend jezdili na výlet do přírody, žili v Sýrii ve velmi civilizovaných poměrech, se najednou ocitli ve stanu. Představte si sami sebe najednou ve stanu v cizí zemi, kde nemáte vůbec nic. To je situace syrských uprchlíků v Jordánsku.“
Diakonie spolupracuje s místními organizacemi. V uprchlických táborech zajišťuje věci potřebné k přežití, ale snaží se ale také povzbuzovat. Například v Jordánsku proto otevřeli takzvanou oázu míru – Peace oassis.
„Kde pořádáme pořady pro děti a mládež, aby se spolu naučili jednat způsobem, který ctí toho druhého.“
A také nabízí vzdělávací kurzy.
„Vyškolili jsme stovky kadeřníků, holičů, švadlen, lidí, kteří si už dnes v tom uprchlickém táboře vydělávají vlastní prací a kteří si budou moci vydělávat i do budoucna. Protože pro nás je důležité pomoci lidem rozvíjet svojí kreativitu, a tam, kde se o sebe můžou postarat sami, aby se o sebe postarat mohli, protože to považujeme za výraz lidské důstojnosti, když člověk nemusí jenom pomoc přijímat, ale může také sám o sebe pečovat, byť je velmi obtížné situaci.“
Dodává ředitel Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE Jan Dus.
