V bývalém židovském ghettu v Březnici byla po více než šedesáti letech zpřístupněna zrekonstruovaná synagoga
Jedním z nejzajímavějších urbanistických celků židovského osídlení, které se u nás dochovaly, je bývalé ghetto v Březnici na Příbramsku. Od okolního světa bylo důsledně oddělené, ale život v něm proudil se vší vervou.
Letos v létě tam byla po šedesáti letech veřejnosti zpřístupněna nově zrenovovaná synagoga, jejíž důkladnou opravu umožnil projekt 10 hvězd – Revitalizace židovských památek. Projekt finančně podpořila Evropská unie a Ministerstvo kultury.
Židovské osídlení je v Březnici písemně doloženo od druhé poloviny 15. století. Nejprve Židé žili v různých částech města, ale na základě nařízení z roku 1726 byli povinně přesídleni do ghetta, jak vysvětluje Arno Pařík z Židovského muzea v Praze.
„Na počátku 18. století byli Židé přesídleni do Lokšan, to znamená na místo, které nebylo moc osídlené, protože tam tekl potok. A tam se s pomocí majitele panství založilo a vystavělo celé ghetto, to znamená separované osídlení, oddělené od náměstí branou. Mělo dvě vnitřní náměstí, celkem 24 domů, které se všechny zachovaly mimo dvou, což je také výjimečné.“
Podrobnosti o separovanosti ghetta od okolního světa dokresluje kastelán březnického zámku Robert Barták.
„Ghetto bylo s okolním městem spojeno pouze pěší brankou, která se dokonce od roku 1726 do roku 1848 na noc musela zamykat. A vlastní dopravní spojení s ghettem bylo na severozápadní straně březnického ghetta, které je jinak dispozičně a stavebně uzavřeno. Jediný východ pro povozy a koně byl v jednom domě, který se nazýval ‚dům s průjezdním právem‘ – byl to takový chudý dům s jednou světnicí, ale velkým průjezdem, který zajišťoval styk ghetta s okolním světem.“
Co obě náměstí uvnitř březnického ghetta odděluje, vysvětluje Arno Pařík:
„Ta náměstí odděluje takzvaný Popperův palác, odkud pocházel Joachim Popper, jeden z raných podnikatelů a kapitalistů.“
Na druhém náměstí Židé v roce 1725 vybudovali synagogu spojenou se školou. A jak dodává Arno Pařík, okolo ní stály židovské domy, které většinou nesloužily pouze k bydlení.
„Ty větší z nich byly využívány ke společnému životu. Takže je tam velice krásný rabínský dům, kde sídlil rabín. Poté je tam dům krajského rabinátu – to vzniklo až v polovině 18. století, ale bylo to velmi důležité místo, protože ten rabín měl na starosti celý západočeský kraj. Další dům byl taneční a hostinský, takže se tam odehrávaly svatby, byl to takový pocestní hotel, lidé tam mohli najít přístřeší a ubytovat se. Potom tam byla v dalším domě mikve, kterou se zatím nepodařilo najít, možná byla zrušena. Dále tam byla košer porážka zvířat, šlachta. Takže celý ten židovský život byl soustředěn opravdu v tom úplně uzavřeném městě a ty svátky se odehrávaly uvnitř a nebylo potřeba, aby se vycházelo do města. “
Život březnického ghetta přerval holocaust. Po válce byla zdejší synagoga využívána jako skladiště a v roce 1994 byla v zuboženém stavu vrácena Židovské obci v Praze. Její záchranu se podařilo dokončit až díky projektu 10 hvězd, jak říká Arno Pařík.
„My jsme jí začali opravovat už daleko dřív, jenomže (a to platí o celém tomto projektu) když se to opravovalo jenom z prostředků židovské obce, tak to trvalo deset let, protože s desetitisícovými či statisícovými částkami nelze udělat některé zásadní věci. Například sem pronikala vlhkost, protože synagoga stojí na bývalém potoce, kde je pořád v podzemí voda, a není to dostatečně odkanalizováno. Takže tam pořád pronikala vlhkost a až teprve teď se mohlo přikročit k zásadnějším opatřením, aby se ta vlhkost odstranila.“
V synagoze je umístěna stálá expozice o židovské vzdělanosti v českých zemích do roku 1848 a také informace o dějinách židovské obce v Březnici.
