V dokumentu Nebe v Osvětimi pamětníci se zářícíma očima vzpomínají na Fredyho Hirsche
Je možné vzpomínat na Osvětim s rozzářenýma očima, úsměvem, a dokonce s radostí? Vypadá to neuvěřitelně, ale sami se o tom můžete přesvědčit v dokumentárním filmu Nebe v Osvětimi. Našel se tam totiž člověk, který v tomto pekle na zemi dokázal vytvořit kousek nebe. Byl jím Fredy Hirsch.
Dožil se pouhých 28 let, a přesto zanechal nesmazatelnou stopu v životě řady lidí. Fredy Hirsch – elegantní mladík s postavou atleta, německý Žid, sportovní instruktor a homosexuál, který před nacismem roku 1935 odešel do Československa. Podobně jako v Německu i zde se věnoval práci s mládeží, sportovní výchově, organizaci skautských židovských táborů a přípravě Židů na odchod do Palestiny.
V prosinci 1941 odjel hned prvním transportem do Terezína, kde se věnoval práci s dětmi. V ní pokračoval i po deportaci do Osvětimi v roce 1943. Na jeho osobnost vzpomíná 13 pamětníků ve filmu Nebe v Osvětimi, který režíroval Aarón Cohen z Mexika.
Aarón Cohen: „Začali jsme v roce 2008, když jsme natáčeli rozhovor s panem Steinerem, přeživším, který žije v Mexiku. Utekl z Československa do Mexico City v roce 1968 po ruské invazi. A natáčení s ním bylo důvodem, proč jsme začali pracovat na tom filmu.“
Právě Bedřich Steiner přivedl tým židovských filmařů z Mexika k příběhu Fredyho Hirsche. Začali pátrat po dalších pamětnících. Producentka Esther Cohenová k tomu říká:
Esther Cohenová: „Hledali jsme také v archivech Stevena Spielberga, protože někteří z těch pamětníků už zemřeli. A s žijícími pamětníky jsme sami natáčeli rozhovory.“
Aarón Cohen: „V srpnu jsme přijeli do Prahy a natáčeli jsme s Evelinou Merovou a se Zuzanou Růžičkovou. A pak jsme jeli do Izraele, kde jsme se setkali s Otto Dovem Kulkou, Ditou Krausovou a Jehudou Baconem. Tyto rozhovory jsme natáčeli vloni, v roce 2015.“
Z archivu například pochází vyprávění výtvarnice Diny Gottliebové-Babbittové, která v Osvětimi vyzdobila stěny dětského baráku obrázky Sněhurky a sedmi trpaslíků a dalšími motivy. Fredy Hirsch se totiž snažil uprostřed osvětimského pekla vytvořit pro děti pěkné prostředí, kde si mohly hrát, vzdělávat se a udržovat si dobrou fyzickou i psychickou kondici. A přestože film Nebe v Osvětimi vypráví o době holocaustu, z tváří pamětníků vyzařuje radost...
Aarón Cohen: „Dotkla jste se velmi důležité věci o tom filmu, protože jednou z hlavních věcí, kterou jsme chtěli předat, je řeč těla těch lidí. Někdy totiž úplně zapomenete, že mluví o holocaustu a o Osvětimi-Březince! Březinka je mrtvá! Najednou na to úplně zapomenete, protože oni se smějí, vyprávějí o tom, jak si hráli, jak se učili matematiku, latinu, hudbu, jak zpívali dětskou píseň Alouette... Je to neuvěřitelné a Vy úplně zapomenete, že jste v Březince!“
To potvrzuje i psycholožka a spoluproducentka filmu Stephanie Kurian Fastlicht.
Stephanie Kurian Fastlicht: „Blahopřeji oběma tvůrcům, Ester a Aronovi, protože když lidé vyprávěli o Fredym, jejich oči, jejich emoce byly výmluvné. A to je na tom filmu úžasné, že jak z archivních záznamů, tak z rozhovorů, které natočili, to vše úžasně ladí jako orchestr. Je to kaleidoskop příběhů, které je tak důležité vyprávět v dnešní době. A děkuji Bohu, že můžeme tyto příběhy přiblížit dalším lidem a že to může být most mezi starší generací, tím příběhem války, a budoucností.“
Dokumentární snímek Nebe v Osvětimi byl zatím v Česku uveden jen 3x, a to v Brně, Olomouci a Praze. Všude ho však diváci ocenili ovacemi ve stoje.
Proč Židé po úmrtí blízkých lidí zakrývají zrcadla? A proč se slaví dva svátky Tóry? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
