V polském Zámostí zrestaurovali krásnou renesanční synagogu
Od chvíle, kdy do polského Zámostí dorazili němečtí nacisté, muselo uplynout 72 let, než se tu znovu otevřela krásná renesanční synagoga, o kterou se celá desetiletí nikdo nestaral. Její pečlivé restaurování je součástí snahy uchovat židovské památky. Město, které se polsky jmenuje Zamość, leží nedaleko polsko-běloruských hranic a patří k místům, kde se by se mohlo zachovat svědectví o židovské kultuře, které sice přežilo holokaust, ale od té doby mu hrozí zánik.
Za nacistické okupace bylo okolí Zamośće vybráno do projektu německé kolonizace a město bylo přejmenováno na Himmlerstadt. Ze zdejší části okupované země bylo vyhnáno 110 tisíc lidí a šest tisíc Židů našlo smrt ve vyhlazovacím táboře v místní tvrzi. Po Hitlerově genocidě tu skoro žádní Židé nezbyli. Jejich někdejší modlitebna, kterou se podařilo důkladně opravit, bude nyní v převážně katolickém prostředí sloužit jako výstavní i koncertní síň a centrum kulturního života.
„Lidé jsou pryč,“ říká hlavní polský rabín Michael Schudrich, „a my bychom měli aspoň uctít jejich památku tím, že se budeme ze všech sil snažit zachovat to, co po nich zbylo.“ Nádherné renesanční město Zamość, které UNESCO zařadilo na seznam Světového kulturního dědictví, mělo těsně před 2. světovou válkou 40 procent židovských obyvatel. Dnes je jich ve městě, kde žije 65 tisíc lidí, jen hrstka. Skutečný počet není jistý, protože lidé stále skrývají své židovské kořeny pod vlivem válečného traumatu a antisemitismu, který pokračoval i za vlády komunistů.
„Neznám tu nikoho, kdo by se veřejně prohlásil za Žida,“ říká starosta Zámostí Marcin Zamoyski, přestože zná dceru židovských rodičů, kteří ji dali do katolické rodiny, aby jí zachránili život, zatímco oni sami byli zavražděni. Ta žena se dověděla o svém původu až v dospělosti a nezná ani své původní jméno. Ředitelka Nadace pro zachování židovského dědictví Monika Krawczyková dodává, že téměř naprostá nepřítomnost Židů v zemi vypovídá o tom, co opravdu znamenala válka, genocida a holokaust. V Polsku je opravdu velmi málo Židů, ale dědictví jejich předků je obrovské.
Renovace synagogy v Zámostí stála jeden a tři čtvrtě milionu eur, které většinou zaplatily norské, islandské a lichtenštejnské granty. Na dnešní otevření byli pozváni vůdci židovské komunisty v Polsku, američtí a izraelští diplomati a představitelé města. Synagoga může sloužit jako modlitebna pro židovské turisty, kteří v Polsku putují do bývalých táborů smrti v Osvětimi, Majdanku a na jiných místech. Oblast u polsko-běloruských hranic může lákat i ultraortodoxní Židy, protože v polských a ukrajinských městech žilo mnoho zakladatelů chasidského hnutí.
Synagoga však bude nejčastěji sloužit jako místní kulturní centrum. Její vznik se datuje na počátek 17. století, kdy ji postavili sefardští Židé, kteří prchali ze Španělska a hledali útočiště po celé Evropě. O něco později sem přišli východoevropští nebo aškenázští Židé na útěku před ukrajinskými kozáky. Z města Zamośće se v té době během několika desetiletí stalo významné středisko židovské vzdělanosti a v 19. století Židé tvořili skoro dvě třetiny obyvatelstva.
Když se němečtí nacisté v roce 1939 po vpádu do Polska objevili v Zámostí, synagogu vyplenili a využívali ji jako truhlářskou dílnu. Po válce sloužila jako knihovna, ale v roce 2005 byla vrácena v rámci širších restitucí synagog, ješiv, hřbitovů a jiného majetku židovských obcí. Do Zámostí se po válce Židé nevrátili, a tak přišla řada na jejich nežidovské krajany.
Krzysztofovi Banachovi je 25 let a studuje, historii, filosofii a judaismus. V rozhovoru, který přetiskl magazín Artdaily, říká, že univerzity v Krakově a ve Varšavě nabízejí judaistická studia a ve Varšavě stojí muzeum tisíciletých dějin polských Židů, ale spousta památek na menších místech upadá do zapomnění. „Musíme tu památku oživit,“ uzavírá svůj výklad Krzysztof Banach, „a musíme to udělat i v malých městech, jako je Zámostí.
