V Řecku kvete antisemitismus

Hlavní město Atény má od loňska – téměř sedmdesát let po událostech druhé světové války – pomník věnovaný těm, kdo zahynuli při holokaustu. Řecká metropole byla jednou z vůbec posledních v Evropě, které připomněla oběti nacistické genocidy židů. Ovšem od odhalení tohoto památníku v květnu už byla napadena řada synagog, židovských hřbitovů a jiných podobných památníků po celém Řecku. Také židovské muzeum kdosi pomaloval svastikami. A k tomu všemu v Aténách zarážející počet voličů podpořil neonacistického kandidáta při volbách do městské rady.

Aténský památník věnovaný šedesáti tisícům řeckých židů, kteří byli v letech 1943 až 1944 transportováni do Osvětimi a Trebliky, má podobu rozlomené Davidovy hvězdy. Její cípy ukazují k devětadvaceti řeckým městům, z nichž byli židé odvezeni. Pomník je zasazen do harmonického prostředí olivového háje a levandulové zahrady. Tato příjemná scenérie má vyjadřovat pocit přežití a zhojení ran. Nebo spíše – měla by. Ačkoli antisemitismus mnozí považují za hanebnou a překonanou součást dějin Evropy, právě Řecko s ním ještě stále bojuje. To se projevuje právě v současné době značných hospodářských těžkostí, jak říká David Saltiel, předseda řecké židovské obce.

„Vždycky jsme byli v obležení fanatiků a ultrapravicových politických hnutí,“ říká Saltiel, který je představitelem šesti tisícovek zbývajících řeckých židů, a dodává: „Nyní se bojíme, že prohlubující se krizí se antisemitismus dále zhorší.“ A Řecko skutečně prochází nejhorší recesí za posledních sedmnáct let. Aténská vláda dostala od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu pomoc na zvládnutí krize ve výši 146 miliard dolarů, ale výměnou za to musí provést drastické reformy a velké rozpočtové škrty. Musí totiž nějak zalepit deficit, který přesahuje patnáct procent hrubého domácího produktu. Právě tato opatření jsou podle některých názorů za nárůstem zločinů proti menšinám, na kterých si někteří Řekové vylévají zlost vyvolanou rostoucí nezaměstnaností a imigrací ze zahraničí.

Řecká socialistická vláda v posledním roce začala kvůli získání nových finančních zdrojů hledat řadu státních investorů, a kontaktovala Čínu, Katar, Saúdskou Arábii a nyní i Izrael. V posledním měsíci se v Aténách také objevila řada představitelů amerických židů, kteří se přimlouvali za zlepšení ne vždy zcela dobrých vztahů mezi Izraelem a Řeckem. Ale ne všichni v Řecku viděli rádi lidi s jarmulkami na hlavách v řeckých ulicích, a už vůbec ne v kancelářích předních politiků, včetně prezidenta. „Jsme ohroženi!“ varoval známý skladatel Mikis Theodorakis, který v televizním rozhovoru otevřeně přiznal, že je antisemita. Stěžoval si, že: „Sionismus a jeho vůdcové už jsou tady, v mé zemi!“ a označil věc za vážný problém. Prohlásil také, že sionisté ovládají Ameriku, a nyní se jejich obětí stane údajně i bankovní systém Řecka.

Takové názory nejsou nové, a také nejsou nijak výlučně řecké. To, co je na současné řecké situaci specifické, je míra tolerance antisemitismu. Jak říká Panajotes Dimitras, aktivista na ochranu lidských práv, v řecké společnosti nevidí žádnou negativní reakci na antisemitismus. Tím podle něj zůstávají otevřené dveře extremistům, kteří mohou využít obav panujících v řecké společnosti, a to zvláště v období krize. Někteří lidé proto obviňují řecké židovské organizace z toho, že nejsou schopny vyvolat veřejnou reakci. Jiní poukazují na problematický postoj řeckých církevních činitelů a nebo na neschopnost řecké společnosti akceptovat svou multikulturní identitu a dějiny. Jak říká Anna Stai z řecké organizace „Protinacistická iniciativa“, „Řecko už nemůže dále sedět a tvářit se, že nevidí protižidovské smýšlení, protože je to nebezpečné i pro něj samotné.“

Jako příklad může sloužit případ právníka Konstantinose Plevrise. Tento antisemita a popírač holokaustu byl v roce 2007 odsouzen ke čtrnáctiměsíčnímu trestu za podněcování k rasové nenávisti. Stalo se tak kvůli jeho knize nazvané Židé: celá pravda. V roce 2009 však soud svůj výrok změnil a o další rok později Nejvyšší soud Plevrise zcela osvobodil s tím, že jeho kniha je vědecké dílo. Ve zdůvodnění se pravilo, že kniha nenapadala židy jako rasu nebo příslušníky nějakého náboženství, ale zaměřila se na „spiknutí židů za účelem světovlády“. Židovské organizace ve světě proti rozsudku silně protestovaly, ale v Aténách hlavní média nabídla jen skrovné zpravodajství a vláda zůstala němá.

V únoru aktivista Stai a další kolegové z protinacistické iniciativy odjeli do Bruselu, aby získali podporu evropských zákonodárců. Protižidovské emoce v Řecku jsou prý nyní tak silné, že jakákoli naděje na přitažení pozornosti k tomuto problému musí podle aktivistů přijít zvenčí. Jak říká Zanet Battinuová, ředitelka Židovského muzea v Aténách, řecká společnost je na křižovatce. „Pokud najdeme odvahu přijmout zodpovědnost za finanční potíže, do kterých jsme se sami dostali, pak najdeme odvahu postavit se jednomu z našich nejošklivějších povahových rysů,“ říká ředitelka Battinuová, a dodává: „V každém případě je jasné, že už nám docházejí obětní beránci.“