V Santiniho kostele ve Křtinách se od jara do podzimu konají mariánské poutě
Pokud vaše kroky povedou do Moravského krasu, nenechte si ujít farní kostel jména Panny Marie. Najdete ho asi 14 kilometrů severovýchodně od Brna v obci Křtiny. Už od 13. století sem putují věřící, právě za gotickou sochou matky Boží Marie. Dnes je celý areál tvořen chrámem, ambity, kaplí sv. Anny, farou a zámkem. Barokní poutní kostel jména Panny Marie byl vybudovaný během první poloviny 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.
S farářem Mons. Janem Peńázem jsem se sešla před kamennou sochou Panny Marie, která zdobí oltář poutního kostela ve Křtinách. Podle dochovaných pramenů je jisté, že soše z kamene v nadživotní velikosti se chodili klanět poutníci už od 13. století našeho letopočtu.
Celý areál se skládá z barokního kostela Jména Panny Marie, vedle je kaple svaté Anny a vše je spojeno chodbami, kterým se říká ambity, kde můžeme vidět velké množství zvonů. K areálu patří ještě fara, bývalá rezidence pro poutníky, kněze a případně pro handicapované lidi z blízkého Brna. Součástí je i zámek, ve kterém sídlí Mendelova univerzita Brno.
Santiniho vliv
Barokní kostel je nezaměnitelně spojený s architektem Janem Blažejem Santinim-Aichlem. Ten v polovině 18. století nechal zbourat dva malé kostely, které na tomto místě stály a navrhl barokní kostel Jména Panny Marie. Santiny byl už v té době známý svým vrcholným dílem Zelenou horou nedaleko Žďáru nad Sázavou i jinými pro něho typickými stavbami. Kostel ve Křtinách dostavěli až po jeho smrti.
Svatostánek dnes žije hlavně poutníky, kteří sem od jara do podzimu přicházejí na mariánské pouti. Dále pak svým normálním životem ve Křtinách, kdy se třeba scházejí místní věřící pouze v kapli svaté Anny. Jak říká Mons. Jan Peňáz, je tam méně místa, ale více tepla. Když jsou poutě, schází se ve Křtinách kolem tisíce věřících, vždy na několika mších jdoucích za sebou.
Genius loci – duch místa
Genius loci je cítit podle Mons.Peňáze hlavně ve svatostánku, který se snaží co nejvíce prosvětlit. Ovšem důležité jsou též Otčenášové schody, které vedou do kostela. Právě na každém z nich se modlí Otče náš a jsou tam uloženy všechny prosby i díky od toho 18. století. A nahoře, kde je nejsilnější místo, pak Mons. Peňáz žehná do všech stran, nejen přítomným poutníkům, ale i obcím, ze kterých oni přichází.
